toho pěkného hrachovinama vycpaného vozu, na šíf obecní sme sedli a po kanálu stojícím odtud na dvě hodiny, okolo samého města Werne, 273 až do města čistého a pevného dobře (již Franc o u zov i n á l e ž e j í c í h o, o d We r n e č t y ř i h o d i n y ) j m é n e m Duynkercke 274 na nocleh přijeli a v kvartýru U Anděla ložírovali. Než sme do kvartýru přišli, s naší pagáží od brány nejprve k komendantovi sme vedeni byli, on nás se zeptajíc, co zač sme, nás pustil. Odtad přijdouc, na hospodu sme naše věci složili a než se večeře přistrojila, páni hrabata zatím dobré půl hodiny svou cestu psali. Potom povečeříc, na odpočinutí se odebrali.
Ráno 18. Junii v šest hodin vstanouc, navštíveni od bubeníků a pišťáků byli. Je potom odbudouc, do kostela františkánského k mši slyšení šli. Tu vyslyšíc, na věž městskou 266 stupňů vysokou vylezli. Spatříce všecko, z ní zase dolů sešli a na vůz se posadíc, dále se ubírali. Jedouc dobré půl hodiny okolo staré jakési a zkažené jménem Mordik 275 pevnosti, náprava zadní se nám zlámala. Tu nevědouce co dělat, státi, až jiná za dobrý dvě hodiny z Dunkerken přišla, sme my služebníci při věcech zůstati museli. Páni hrabata pak napřed, majíce dva koně sebou, na nich se jeti střídajíc, až do města pevného (na čtyři míle od Duynkercku) jménem gravelink 276 k obědu přišli a tu se též vozu i s služebníky dočkali. Na hodinu od města v polích při té cestě velmi mnoho a hned na kopy králíků sme viděli. Poobědvajíc, zase dále skrze potok Aginoni,277 ten hned za samým městem jest, se ubírali a ve třech čtvrtích hodinách na hranice (u jakési vsi a můstku) Frankrejchu přijeli.278 Naše věci sme ukazovati z truhel měli, však mejtnej, jsouce dobrej člověk a dajíce mu také mejta to co náleželo, nás propustil a passírovati nechal. My dále dobrou cestou jedouc, ve čtyřech hodinách do města notného a pevného u moře ležícího jménem calais 279 na noc sme přijeli a v kvartýru dobrém U Stříbrného lva sme ložírovali. N.B. Přijedouc do toho města, upřímo do jednoho domu k barrovi,280 u kterého se všecky věci skládají, sme jeti a tam naše věci všecky zanechati, vezmouc toliko pantofle a hřebeny, museli.
Naráno 19. Junii v osm hodin stanouc, př istrojíce se, na šífy e n g e l t s k é s e k e
hlavního, však špatného, z něho do kostela Fratrum minimorum na mši přišli. Tu mši vyslyšíc, k obědu do kvartýru. Poobědvajíc, pan hrabě Norbert s Lambojem do polhausu šel a pan hrabě Vencel též, pan hrabě Ignatius doma zůstal.
Ráno 20. Junii páni hrabata jsouce oumyslu celého dále přes moře do Engelandu se pustiti, zjednajíce sobě šíf, spolu se dvouma barony německými, jménem jeden Walpot281 a druhej Bechtelsheimb,282 též i s panem hrabětem Lambojem ve dvě hodiny z půlnoci vstanouc, na šíf přišli a posadíce se na něj, ve tmě dobré čtvrt hodiny jeli. Přijedouce pak šífem na písek, nikam sme dáleji nemohli, a tak tu, až moře opadlo, dobré dvě hodiny sme čekati museli. Potom po písku skrz moře suchou nohou zase do koleje do našeho prvnějšího kvartýru sme se navrátili. Z kvartýru pan hrabě Norbert s Lamboyem do polhausu šli a v ňom jednu partiji za dvě hodiny dlouhou zahráli. Odtad k kapucínům na mši, ji vyslyšíc, též i drobet dýl se tu zdržíc a s kvardiánem jejich rozprávíc, k obědu do kvartýru přišli. Poobědvajíc, zase s Pánem Bohem ve dvě hodiny z poledne na šíf týž sednouc, šťastněji a větrem prostředním šest hodin pořád do Engelandu do města Douffre283 (jest první město v té zemi, na samém břehu morském leží) přijeli, tu v kvartýru dobrém U Francouského šiltu ložírovali a v dobrých postelích odpočívali.
Naráno 21. [ Junii] v půl sedmé [hodiny] páni hrabata vstali, posnídajíc, po poště v devatenácti koních na patnáct mil englickejch ve dvou a půl hodinách do města cantrburg 284 nehrubě obvzláštního sme přijeli. Tu než se koně jiné osedlali, zatím do kostela velmi velkého a na stavení pěkného, zevnitř však jejich englické víry, v té zemi nejpěknějšího šli. Jej shlídnouc, na poštu zase se navrátili a na koně sednouc, na druhou poštu šestnáct mil do městečka Setinboren285 v pršce blátem přijeli. Tu hned zase vezmouce jiné koně a kus žemle, truňk piva koštujíc, třetí poštou do města špatného Rochestr 286 dvanáct mil englickejch na nocleh se dostali av kvartýru na poště ložírovali. Tu jsouce všickni zmáčeni a blátem náležitě pokálení, též i cestou umdlení, se u vohně sušili. Pan hrabě pak Vencel jsouce drobet cestou unavenej, do lože se položil a potom, když čas k večeři byl, zase vstal as jinými večeřel.
22. Junii okolo pěti hodin zase vstanouc, zjednajíce sobě vůz dost špatnej, ve dvě a půl hodiny do města gravesand287 nic obvzláštního přijeli. Tu zanechajíc vozu a na šíf obecní se posadíc, po vodě jménem Thamesis288 v pršce, hřímání, v krupobití, v velikém též nebezpečenství a mnohých strachů v pěti hodinách do hlavního té země englické města jménem London sme přijeli av kvartýru v ulici Fragmanstreet, v domě na stravě u jakéhosi
Němce a katolíka pana Kenois,289 na noclehu pak nedaleko odtud u ňákého svícníkáře U Zlatého oulu zůstávali. Toho dne páni hrabata nikam nešli, v kvartýru do večeře vždycky psali. Povečeříc, na odpočinutí se oddali.
Ráno 23. Junii v deset hodin stanouc a vobléknouce se, šli nejpr ve k kupci a od něho wechsel 290 vzali. Odtad k obědu zase do kvar týr u se navrátili. Poobědvajíc, semitam po městě chodili. Přišli i na most, který přes vodu Thamesim na druhou stranu jest. Na ňom mnoho hlav rebelantů na velikejch špicech vězeti (jichž sme za 24 spočtli) spatřili.291 Z toho mostu na bursu, kde všelijaké pěkné věci prodávají, šli a sobě tu též všelijaké věci kupovali. Odtud do kvartýru.
Naráno 24. Junii v půl sedmé hodiny páni hrabata vstali, přistrojíce se, do domu toho, kde obědvali, na mši, protože svátek byl, šli. Tu pokradmě (neb se v tom městě sloužiti nesmí) vyslyšíc, po městě daleko ke dvor u královny staré292 př išli a tu v jejím kostele křesťanským se drobet zdrželi. Odtad ke dvoru krále englického,293 kdež přijdouc, na vartu jeho velmi silnou (neb se byla toho času měnila) se dívali. Na ně se podívajíc, dále přes cestu toliko do domu bratra krále englického. Tu před ním u placu stojíc viděli, kdy královna294 (chtíce do svého křesťanského kostela jeti) do vozu sedala. Ji sme náležitě při tom spatřili a s ní až do té kaple podál přes pěkný palác šli. V tej kaple, poslouchajíc drobet portugalské muziky, sme se zdrželi. Z ní zase ke dvoru krále šli a tu, až čas, že jistý s královnou měl, byl, se zdrželi. Potom k jeho tabuli od ňákého trabače, že sme se na něho dívati jměli, vedeni byli. Však nemohouce tenkráte pro množství lidu jeho náležitě spatřiti, odtad odešli a do kvartýru, již jedna hodina jsouce, k obědu na zjednaném vozu přijeli. Poobědvajíc, že horko velké