Druhá čtyři cvičení
Pátým cvičením se přesouváte z oblasti těla do oblasti pocitů a vyzařujete radost: „Vdechuji, cítím radost.“
Ten, kdo praktikuje plné vědomí, je schopen vyzařovat radost a štěstí. Není to tak těžké. Je tu jen drobný rozdíl mezi radostí a štěstím. V radosti je stále ještě trochu vzrušení či očekávání. Ve štěstí je lehkost a svoboda.
Francouzi rádi zpívají píseň Qu’est-ce qu’on attend pour être hereux? (Na co čekáš, abys byl šťastný?). Můžete být šťastní právě tady a právě teď. Přivedete-li svou mysl domů do svého těla, jste zakotveni v přítomném okamžiku a začnete si uvědomovat, kolik úžasných věcí vám život nabízí ve vás samotných a kolem vás. Díky tolika šťastným podmínkám, které vám jsou dostupné, můžete snadno vyzářit pocit radosti, pocit štěstí. Každé cvičení vás připraví na přechod k následujícímu.
A tak páté a šesté cvičení představují umění šťastného života – jak vyzařovat radost a štěstí, abyste se mohli radovat a uzdravovat. Další dvě cvičení slouží k rozpoznání a péči o bolest, kterou v sobě nosíme.
Sedmé je: „Vdechuji, uvědomuji si bolestivé pocity.“ Vyvstane-li bolestivý pocit, praktikující ví, jak použít plné uvědomování k tomu, aby ho zvládl. Nedovolíte bolestivému pocitu, aby vás zaplavil nebo aby vás přinutil reagovat tak, že byste tím způsobili utrpení sobě nebo ostatním.
„Vdechuji, uvědomuji si bolestivé pocity. Vydechuji, uvědomuji si bolestivé pocity.“ To je umění. Musíme se to
učit, protože člověk se přirozeně nerad spojuje s vlastní bolestí. Bojíme se, že nás bolest zaplaví, proto od ní vždy utíkáme. Existuje v nás osamělost, strach, hněv a zoufalství. Většinou se je snažíme překrýt tím, že konzumujeme. Někteří z nás jdou a hledají, co by snědli. Jiní si zapnou televizi. Řada lidí vlastně dělá obojí zároveň.
A i když program v televizi není vůbec zajímavý, nemáme odvahu ji vypnout, protože kdybychom ji vypnuli, museli bychom se vrátit zpět k sobě a potkat se s bolestí uvnitř. V obchodech se nabízí mnoho věcí, které nám usnadňují vyhýbat se utrpení v našem nitru.
Podle tohoto učení a praxe děláme pravý opak: vracíme se domů k sobě a pečujeme o svou bolest. Cesta, jak se vrátit domů, aniž se musíme bát, že budeme zaplaveni bolestí, spočívá v praxi plně vědomé chůze nebo dechu, jimiž vyzařuje energie plného vědomí. Posíleni touto energií rozpoznáváme bolestivé pocity v našem nitru a něžně je objímáme. Zpíváme ukolébavku plačícímu dítěti. Právě tak jako třetí cvičení je „uvědomuji si své tělo“ a čtvrté je „zklidňuji své tělo“, sedmé cvičení je o zakoušení mentálních obsahů, tedy i bolestivých pocitů a páté o zakoušení radosti, tedy metaforicky objetí, zklidnění a zmírnění bolesti. Všechna tato cvičení jsou jednoduchá a dostatečně snadná, abychom je mohli praktikovat v každodenním životě.
Třetí čtyři cvičení
Deváté cvičení je: „Vdechuji, zakouším aktivitu mysli. Vydechuji, zakouším aktivitu mysli.“ Pokračujeme v dýchání s plným uvědomováním a rozpoznáváme objevující se mentální obsahy. Můžeme je nazývat pravými jmény, jako zlost nebo radost.
Desáté je „zakouším radost z mysli“, abychom vytvořili spojení s prospěšnými semínky, která leží hluboko v půdě naší mysli, a zalévali je, aby se tak mohla vynořit jako mentální obsah nebo vlny energie, které nás činí šťastnými. Děláme to pro svůj vlastní prospěch a prospěch těch, které milujeme.
Jedenácté cvičení je „soustředím mysl“. A dvanácté je „osvobozuji mysl“. Soustředění, v sanskrtu samádhi, je mocná síla, kterou v sobě probouzíte, abyste se dočkali průlomu, kdy jasně vidíte vše tak, jak to tu doopravdy je, a porozuměli pravé povaze všeho. Může to být kamínek, list, oblak, nebo také hněv nebo strach. Cokoli může být předmětem vašeho soustředění. Myslím si, že vědci rovněž praktikují soustředění. Aby dospěli k hlubšímu porozumění, musejí se naprosto dokonale soustředit. My cvičíme soustředění s velmi specifickým cílem a za konkrétním
účelem, jímž je transformace našeho vnitřního strádání – strachu, vzteku, klamu, abychom se od nich osvobodili.