Radost
Někteří lidé působí radost, když přijdou, jiní, když odejdou.
Oscar Wilde
Radost je důležitá vnitřní potřeba, a když si ji pravidelně nedopřáváme, tak vlastně ani nežijeme. Mozek je „feťák radosti“ a radost aktivně vyhledává. Snad jen u lidí s anhedonií, kteří se v určité době z ničeho radovat neumí, to tak nemusí s radostí být. Může to být první příznak začínající deprese, ale někdy se to stává i lidem po padesátce, kteří zahořknou a začnou všechno vidět negativně. Neschopnost prožívat radost je ale každopádně závažná porucha, se kterou by měl jít člověk k lékaři.
Umět v životě nacházet drobná každodenní potěšení je důležité už proto, že radost a štěstí jsou kamarádi – štěstí se rodí z řetězce drobných radostí. Jen nesmí jít o „destruktivní radosti“, které fungují přesně opačně. Potěšení z blikajících světýlek na herním automatu, z přejídání ve fastfoodech nebo z užívání pervitinu vám nejspíš trvalé štěstí nepřinese. Problém je v tom, že lidem už často „normální“ podněty nestačí. Nevšimneme si rozkvetlého stromu, měsíce v úplňku, čerstvě převlečené postele, vany plné voňavé pěny nebo šumění deště na plechové střeše.
Dopaminová dráha
Prožitek „příjemného“ má v mozku jasně ohraničené místo, kterému se přiléhavě říká „centrum odměny a slasti“, tzv. nucleus accumbens. Ústřední roli v něm hraje neurotransmiter zvaný dopamin. Když uděláme něco, co je výhodné pro naše přežití nebo pro přežití celého lidského druhu, organismus nás „odmění“ vyloučením dopaminu, který slastně polechtá příslušné mozkové partie. A je jedno, jestli jsme prožili báječný sex, dobře se najedli, vyhráli závod v běhu nebo potkali člověka, s nímž se cítíme dobře. Stejnou odměnu může spustit skoro neohraničená množina podnětů. Jenže to je právě ten problém. Dopaminová dráha stojí třeba i za takovým chorobným přejídáním, závislostech všeho druhu,
včetně alkoholismu nebo šňupáním kokainu. Ve všech těchto případech stojí na začátku velkého průšvihu „příjemný zážitek“.
Kousek čokolády může znamenat přežití v době hladomoru, ale také tělo, které se postupem času změnilo v kouli tuku, a tím i riziko infarktu (pokud si čokoládovou rozkoš dopřáváte několikrát denně). Mozek zkrátka nepozná hranice. Lékaři to označují jako „syndrom narušené závislosti na odměně“. Paradoxem je, že závislost na příjemných pocitech nemusí být jen negativní. Co můžete vyčítat člověku, který si svůj život neumí představit bez každodenního běhu nebo projížďky na kole? Nač kritizovat špičkového vědce, jenž se dostává do rauše bádáním a objevováním, nebo záchranáře či horolezce, kterého dopaminová touha vede k tomu, aby dosáhl vrcholu ledovce i za cenu omrzlin či riskování vlastního života?
Všichni tito lidé v podstatě baží po odměně – podobně jako alkoholik po etanolu prolitém hrdlem – byť je to společensky i fyziologicky poněkud akceptovatelnější způsob.
Radost tedy úzce souvisí i s fyzickým pohybem. Člověk se ale hned nemusí stát vrcholovým sportovcem. Stačí, když si občas zaběhá nebo začne chodit do práce pěšky. Všechny tyto fyzické aktivity způsobují vylučování endor finů, euforigenů a dalších „hormonů dobré nálady“. Existují ale i lidé, kteří si je „opatřují“ velmi zvláštními způsoby. Tandemový seskok padákem, bungee jumping, hromadný sex nebo třeba jen obyčejná hospodská rvačka, to všechno jsou způsoby, jak si vylepšit náladu.
Radostný člověk prožívá radost proto, že k tomu má predispozice, že má „někde“ schovanou „radostnost“. Ano, rodíme se s určitými předpoklady, rozdíly v temperamentu a odlišnými vlohami, ale o většině našich životních preferencí, hodnot a zvyků rozhoduje – tušíte správně – naše zkušenost. Lépe řečeno opakovaná zkušenost a opakovaný prožitek. Tím se utváří zvyk a později i osobnostní vlastnost, která vyvolává specifické chování nebo prožívání, čímž tuto vlastnost ještě více upevňujeme.
Například si představte situaci, kdy vejdete do obchodu a náhle uslyšíte hrát v rádiu svoji oblíbenou písničku, která vás naprosto dostane a ochromí, vybaví se vám díky ní vzpomínky a uvolní se uzda vaší fantazie, kdy se dostanete do snového světa se svojí zvláštní esencí.
Často jde jen o to „přepólovat“ si v hlavě negativní zážitek a proměnit ho v pozitivní. Ujela vám tramvaj? Může vás to buď rozhodit a naštvat, nebo to můžete vzít jako lákavou příležitost k procházce. Vyhodili vás z práce? Nevadí, aspoň budete mít víc času na děti.
Ale pozor, s radostí se to nesmí přehánět. Příliš mnoho štěstí člověk neunese, což dokládají příběhy lidí, kteří vyhráli první cenu v loterii. Většinou jim to přineslo „neštěstí ve štěstí“. Jejich dosavadní životy se nestaly dramaticky
100