Nedokázal matku uspokojit – nikdy to nedokázal. Vždycky ho objímala, plakala nad ním – říkala mu, že teď musí být jeden pro druhého vším. A on nemohl, prostě nemohl říkat věci, které po něm chtěla. Nemohl ji ani obejmout kolem krku a oplatit jí to. Toužil po tom, aby prázdniny skončily. Jeho matka s červenýma očima a vdovským čepcem ho deprimovala. Pan Flemming, právník z Londýna, přijel na návštěvu a strýc Sydney přijel z Birminghamu. Zůstal dva dny. Na jejich konci byl Vernon zavolán do knihovny. Oba muži seděli u dlouhého stolu. Myra seděla v nízkém křesle u krbu a na očích měla kapesník. „Tak, chlapče,“ řekl strýc Sydney, „musíme si s tebou o něčem promluvit. Jak by se ti líbilo bydlet v Birminghamu poblíž tety Carrie a mě?“ „Děkuji, ale raději bych žil tady,“ řekl Vernon upřímně. „Trochu pochmurné, nemyslíš?“ řekl strýc. „Teď jsem si vyhlédl pěkný dům – ne moc velký, ale pohodlný. Blízko budou tvoji bratranci a sestřenice, se kterými si můžeš o prázdninách hrát. Myslím, že je to velmi dobrý nápad.“ „To určitě,“ řekl Vernon zdvořile. „Ale mně by se tady líbilo víc, děkuji.“ „Aha! Hm,“ řekl strýc Sydney. Vysmrkal se a tázavě pohlédl na právníka, který jeho pohled odsouhlasil lehkým přikývnutím. „Není to tak jednoduché, kamaráde,“ řekl strýc Sydney. „Myslím, že jsi dost starý na to, abys to pochopil, když ti to vysvětlím. Teď, když je tvůj otec mrtvý – ehm – odešel od nás, patří Abbots Puissants tobě.“ „Já vím,“ řekl Vernon.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523411
„Co? Jak to víš? Služebnictvo mluvilo?“ „Otec mi to řekl, než odešel.“ „Aha!“ řekl strýc Sydney poněkud zaskočeně. „Aha, chápu. No, jak říkám. Opatství Puissants patří vám, ale provoz takového místa vyžaduje spoustu peněz – vyplácení mezd a podobné věci – rozumíš? A pak jsou tu věci, kterým se říká úmrtné. Když někdo zemře, musíte vládě vyplatit spoustu peněz.“ „Tvůj otec nebyl bohatý člověk. Když jeho otec zemřel a on přišel na tohle místo, měl tak málo peněz, že si myslel, že to bude muset prodat.“ „Prodat?“ vybuchl Vernon nedůvěřivě. „Ano, není v zástavě.“ „Co je v zástavě?“ Pan Flemming mu to pečlivě a jasně vysvětlil. „Ale – ale – vy to teď neprodáte?“ Vernon na něj upřel útrpné, prosebné oči. „Určitě ne,“ řekl pan Flemming. „Pozůstalost ti zůstala a dokud nebudeš plnoletý – to znamená jednadvacetiletý, víš?“ Vernon si s úlevou oddechl. „Ale víš,“ pokračoval strýc Sydney, „na další život tady není dost peněz. Jak říkám, tvůj otec by ho musel prodat. Ale potkal tvou matku a oženil se s ní, a ta naštěstí měla dost peněz, aby – to všechno udržovala v chodu. Ale smrt tvého otce hodně změnila – zanechal totiž jisté – ehm – dluhy, na jejichž zaplacení tvá matka trvá.“ Myra si odfrkla. Strýc Sydney se zatvářil rozpačitě a mluvil rychle dál. „Zdravým rozumem je pronajmout Abbots Puissants na několik let – vlastně do tvých jednadvaceti let. Do té doby, kdo ví? Věci se mohou
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523411
– ehm – změnit k lepšímu. Tvoje matka bude samozřejmě šťastnější, když bude žít poblíž svých příbuzných. Musíš myslet na svou matku, víš, chlapče.“ „Ano. Otec mi to řekl,“ vzpomněl si Vernon. „Takže je to vyřešeno, co?“ “Jak jsou krutí,” pomyslel si Vernon. Ptát se ho – když viděl, že se ho nemá na co ptát. Mohli si dělat, co chtěli. Chtěli to udělat. Proč ho sem volat a předstírat! Cizí lidé by přišli a bydleli v Abbots Puissants. To je jedno! Jednou mu bude jednadvacet. „Miláčku, dělám to všechno pro tebe. Bez tatínka by tu bylo smutno, viď?“ řekla Myra. Natáhla ruce, ale Vernon dělal, že si toho nevšiml. S obtížemi vyšel z pokoje a řekl: „Moc ti děkuji, strýčku Sydney, že jsi mi to řekl…“ 4. Vyšel na zahradu a bloudil dál, až došel ke starému opatství. Posadil se s bradou v dlaních. „Matka by mohla!“ řekl si pro sebe. „Kdyby chtěla, mohla by! Chce jít bydlet do příšerného domu z červených cihel s trubkami, jako má strýček Sydney. Nemá ráda Abbots Puissants – nikdy neměla. Ale nemusí předstírat, že je to všechno kvůli mně. To není pravda. Říká věci, které nejsou pravda. Vždycky je říkala…“ Seděl a doutnal rozhořčením. „Vernone – všude jsem tě hledala. Nemohla jsem přijít na to, co se s tebou stalo. Co se děje?“ Byla to Joe. Řekl jí to. Tady byl někdo, kdo ji chápal a soucítil s ní. Ale Joe ho zaskočila.
Ukázka elektronické knihy