jsem ho podezříval z toho, že autobus ukradl, styl jízdy by tomu odpovídal. A od té doby si už jen poctivě vydělával prodejem lístků, proto ty naše původní u něj neplatily. V Can Picafort, drobném okresním městečku, započala závěrečná pěší etapa. „Teď nám už jen zbývá přejít GR222. To chce nějaký proslov,“ dožadovala se Elis povýšení běžného přítomného okamžiku na nadmíru nevšední, zatímco se na pláži, ve stínu pobřežního betonového bunkru z druhé světové války, ládovala bagetou s uzeninou. „Ani mě nehne,“ nedal jsem se zlákat, „když jsem ráno přednášel projev, který jsem si celý týden připravoval, tak jsi div neusnula. Ale když budeš celý den hodná, snad bych ti mohl prokázat večer laskavost a ještě jednou ho zopakovat.“ Lišácky na mě mrkla: „Můžeš mi ho opakovat celou noc.“ A já cítil, že to snad byl pohled pochvalný. Jakoby přece u autobusu vnímala a můj jadrný a oduševnělý proslov na ni zapůsobil. „Já se totiž často budím a slyšet monotónní hlas mě parádně ukolébá,“ upřesnila. Tak ne, nezapůsobil… „Ale stejně by bylo fajn, kdybys mi teď něco vyprávěl,“ snažila se mě rozpovídat. „A co bys tak chtěla slyšet?“ zjišťoval jsem její preference. „No, úplně cokoliv. Hlavně ať to je dlouhý. Jen nezapomeň na slušný vychování, při mluvení se nejí.“ A při té příležitosti si k sobě nenápadně přisunula nakrájený salám, náš společný oběd, zatímco očima ždímala slova z mých rtů. Lest jsem prokoukl a rafinovanou fintou (tvrzením, že „pohádka se vždy podávala až jako zákusek po hlavním jídle“) jsem si kus žvance, skrývajícího dostatek energie na zbytek dne, získal zpět. Obdobná situace se odehrála za celou dobu vlastně několikrát a jen vrozená touha neumřít hlady, která se v pravý čas vynořila u jednoho z poutníků, dávala oběma členům výpravy slušné šance na přežití. Po zajištění základních životních potřeb jsme celý zbytek dne kráčeli po pobřeží trasou GR222, která se kolem něj vine. Vítr příjemně dul, moře šumělo a měnilo své barvy tu v průzračné, tu zase v temně modré, břehy byly tu písčité a tam zase kamenité a někdy zarůstaly travami a květinami hýřícími žlutou, zelenou, fialovou, bílou a dalšími barvami. Sem tam se objevily malé zálivy či drobné jeskyně zatopené vodou. Záblesky historie se vynořovaly v podobě několika drobných archeologických vykopávek pohřebišť. U těch jsme však museli intenzivně zapo98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523393