výzkumy lze velmi snadno vyhledat mnoho nevyrovnaných učitelů, vyrovnaní jedinci se mezi nimi hledají s velkými obtížemi. U učitelů lze sledovat specifické zdroje stresu – příliš mnoho povinnos tí, nedostatek času a z toho postupně vznikající přepracovanost vedoucí až k vyhoření. Dalšími stresory jsou velký počet žáků ve třídě, nezájem o učení, kázeňské problémy (zvláště v souvislosti s velkou zodpovědností za žáka), nezájem některých rodičů o své děti nebo naopak jejich přílišný zájem a sna ha ovlivnit učitele. Nelze opomenout ani vztahy v učitelském sboru a vztah k nadřízeným. Podstatným stresorem je i nedoceněné postavení učitele ve společnosti (Míček, 1997). Otázkou pracovní spokojenosti učitele se intenzivně zabývá Karel Paulík (* 1949) v Ostravě. Pracovní spokojenost učitelů se může jako komplexní zážit kový jev vztahovat k hodnocení učitelské profese jako celku, v němž jsou pro žívány různé více či méně obecné pozitivní i negativní stránky. Vztah celkové spokojenosti a spokojenosti s jednotlivými složkami profese je oboustranný.
3.3.8 REFORMNÍ SNAHY V PEDAGOGICE Psychologie a zvláště pedagogická psychologie značně přispívá pedagogice experimenty, které zpochybňují význam a potřebu formalizované pedago giky. Formalizovaná pedagogika je znevažována charakteristikami a vlivy, jako je uniformita, protipsychologické trendy, destruktivnost striktního řádu a přísného klasifikačního hodnocení, deformující vliv tradičně chápa ného vymezení rolí v pedagogickém procesu a deformace v důsledku indok trinace během 50.–80. let 20. století. Reformní pedagogice byla věnována zvýšená pozornost od 60. let 20. století. Alternativní školy a alternativní pří stupy jsou charakterizovány zaměřením na dítě, důrazem na žákovu vlastní aktivitu a odpovědnost, snahou o komplexnost výchovy, pojetím školy jako součásti společnosti směřující k zapojení do veřejného života a jako životní ho společenství. Příkladem využití psychologické teorie v pedagogice je adlerovská nauka. Alfred Adler (1870–1937) považoval za základ všech charakterových vlastnos tí pocit méněcennosti. Individuální psychologie, jak se Adlerův přístup nazý vá, předpokládá, že lidský život a vývoj jedince jsou ovládány z velké části dvěma hlavními silami: pocitem společenství (je předpokladem vzniku touhy po moci) a pocitem méněcennosti. Snaha dítěte vyrovnat se staršímu souro zenci, rodičům nebo jiným dospělým vede za normálních okolností k dyna mice vývoje. Dítě přijímá v prvních letech života životní styl, který zůstává v hlavních rysech zachován. Adlerův přístup se v pedagogice silně uplatnil v Rakousku a Německu. Dával různá doporučení vychovatelům. Podle Adlera se má dítěti dodávat odvaha a sebevědomí, ale má pocítit přirozené důsledky svého chování. Má se vyvolávat – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523377
důvěra, ne strach. V Československu byl postoj k tomuto přístupu spíše kritic ký. Juraj Čečetka (1907–1983), významný slovenský pedagog a psycholog, v roce 1936 došel k závěru, že adlerovskou nauku lze pro výchovu využít jen zčásti. Souhlasil ovšem s adlerovským heslem lidsky a smířlivě zacházet s dítětem. Koncem 90. let 20. století probíhal na katedře matematiky a didaktiky matematiky PedF UK dlouhodobý výzkum, v rámci něhož byla hledána odpo věď na otázky zda, proč a do jaké míry je úroveň matematických znalostí žáků poznamenána formalismem (Milan Hejný, Stanislav Štech). Od žáka se požaduje, aby se naučil reprodukovat předkládané poznatky, řešil především standardní úlohy a imitoval matematické chování učitele. Protikladem tako vého vyučování je vyučování konstruktivní, při kterém si žák poznatky ve spo lupráci s učitelem a spolužáky vlastní rozumovou činností vytváří. Výzkumy ukázaly, že rozhodujícím faktorem proměny kvality vyučování není jen změna obsahu, osnov či učebnic, ale také učitel, který má sám vědomě měnit své instruktivní vyučování na konstruktivní. Změněná didaktika matematiky má vytvořit pro učitele tvořivé pracovní klima a nabídnout mu takové matema tické kontexty, které jej budou inspirovat k promýšlení obsahu výuky ve pro spěch rozvoje tvořivého myšlení. Hejný na základě těchto poznatků vytvořil „Hejného metodu“ výuky matematiky (Hejný, Kuřina, 2001). Podle S. Štecha je také třeba pedagogickou psychologii rozvíjet se zřetelem k sociokulturnímu a etnografickému prostředí. Jako člen Pražské skupiny školní etnografie se zabýval vztahem žáků k poznání a zejména rodičovskými výchovnými postupy ve vztahu ke školní socializaci dětí.
LITERATURA K TÉMATU Čáp, J. (1993): Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Karolinum. Čáp, J. (1996): Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha: ISV. Ďurič, L. et al. (1997): Pedagogická psychológia: Terminologický a výkladový slovník. Bratislava: SPN. Gajdošová, E. (1998): Školský psychológ a jeho vstup do humanizácie našich škôl. Bra tislava: Príroda. Hartl, P. (1999): Kompendium pedagogické psychologie dospělých. Praha: Karolinum. Musil, J. V. (1996): Úvod do pedagogické psychologie. Olomouc: UP.
3.4 SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Sociální psychologie vznikla jako hraniční disciplína na pomezí psycholo gie a sociologie. Poznatky tohoto oboru se dnes využívají ve všech oblastech sociálního života, slouží ke zlepšování mezilidských vztahů, k začleňování jedince do skupiny a k optimalizaci jeho výkonu. Pomáhají také při řešení Psychologické obory
– 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523377
vážných společenských problémů (agrese, mezietnické konflikty atd.). Ve světovém měřítku hrají nejdůležitější roli v oboru sociální psychologie pří spěvky odborníků z USA, jejich poznatky a přístupy jsou z velké části přebí rány. Počátky oboru můžeme hledat u G. A. Lindnera. Hlavní zájem se nejprve soustředil na výzkum postojů. Originálním přispěvatelem byl také slovenský psycholog A. Jurovský, z českých psychologů pak J. Janoušek, V. Řehan, I. Čer mák a zakladatelka hnutí sociálně psychologického výcviku S. Hermochová.
3.4.1 G. A. LINDNER – ZAČÁTKY SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Gustav Adolf Lindner (1828–1887) studoval filozofii na pražské filozofické fakultě. Seznámil se s Herbartovým učením a jeho knihou Psychologie a nadá le se vzdělával i tímto směrem. Věnoval se také spisovatelské činnosti. Rozho dl se stát knězem a roku 1846 vstoupil do semináře v Litoměřicích. Hledaný klid tam však nenalezl. Rozum a touha po svobodě byly silnější než víra, což v revolučním roce 1848 vyvrcholilo odchodem Lindnera ze semináře. Pracoval jako učitel na českých gymnáziích a posléze byl pro své svobodomyslné názo ry přeložen do Štýrska (Celje) v dnešním Slovinsku, kde pokračoval v kariéře učitele a vydal své první vědecké publikace. Roku 1882 byl ustanoven řádným profesorem filozofie a pedagogiky při filozofické fakultě pražské české uni verzity. Jeho práce zahrnují širokou škálu psychologických a pedagogických postřehů, největší přínos měl pro sociální psychologii. G. A. Lindner publikoval roku 1871 práci Ideen zur Psychologie der Gesell‑ schaft als Grundlage der Sozialwissenschaft (Myšlenky k psychologii společ nosti jako základ společenské vědy) a je považován za zakládající osobnost sociální psychologie. Ještě před ním publikoval sociálně psychologickou stu dii C. Cattaneo roku 1864 v Giornale il Politecnico pod názvem Dell’antitesi come metodo di psicologia sociale (O antitezi jako metodě sociální psycholo gie). Lindner vzhledem ke stavu psychologického a sociologického poznání a rozvoje společnosti mohl jen načrtnout určité problémové okruhy, ze kte rých se později některé staly předmětem sociální psychologie. Především si uvědomoval, že tehdejší psychologie zaměřená na jedince nemůže vysvětlit psychiku člověka bez přihlédnutí k psychologii celé společnosti. Za nejdůleži tější považoval vztahy mezi jedinci a vztah jedince a společnosti. Velkou pozornost věnoval popisu a výkladu organizace společnosti a insti tucím, které patří k organizaci společnosti a ovlivňují člověka. Řečeno jeho slovy, jsou to přirozené základy (míní tím živou i neživou přírodu), hospodář ství, vláda jako organizace moci, náboženská idea, politická idea, národní vědomí, společenské sebevědomí aj. Jeho úvahy se pohybují ještě v rovině filozoficko‑psychologické. O několik desítek let později se začala prudce roz víjet environmentální psychologie, náboženská psychologie, politická psycho logie, psychologie práva ad. – 100 –
Ukázka elektronické knihy