výzkumy lze velmi snadno vyhledat mnoho nevyrovnaných učitelů, vyrovnaní jedinci se mezi nimi hledají s velkými obtížemi. U učitelů lze sledovat specifické zdroje stresu – příliš mnoho povinnos tí, nedostatek času a z toho postupně vznikající přepracovanost vedoucí až k vyhoření. Dalšími stresory jsou velký počet žáků ve třídě, nezájem o učení, kázeňské problémy (zvláště v souvislosti s velkou zodpovědností za žáka), nezájem některých rodičů o své děti nebo naopak jejich přílišný zájem a sna ha ovlivnit učitele. Nelze opomenout ani vztahy v učitelském sboru a vztah k nadřízeným. Podstatným stresorem je i nedoceněné postavení učitele ve společnosti (Míček, 1997). Otázkou pracovní spokojenosti učitele se intenzivně zabývá Karel Paulík (* 1949) v Ostravě. Pracovní spokojenost učitelů se může jako komplexní zážit kový jev vztahovat k hodnocení učitelské profese jako celku, v němž jsou pro žívány různé více či méně obecné pozitivní i negativní stránky. Vztah celkové spokojenosti a spokojenosti s jednotlivými složkami profese je oboustranný.
3.3.8 REFORMNÍ SNAHY V PEDAGOGICE Psychologie a zvláště pedagogická psychologie značně přispívá pedagogice experimenty, které zpochybňují význam a potřebu formalizované pedago giky. Formalizovaná pedagogika je znevažována charakteristikami a vlivy, jako je uniformita, protipsychologické trendy, destruktivnost striktního řádu a přísného klasifikačního hodnocení, deformující vliv tradičně chápa ného vymezení rolí v pedagogickém procesu a deformace v důsledku indok trinace během 50.–80. let 20. století. Reformní pedagogice byla věnována zvýšená pozornost od 60. let 20. století. Alternativní školy a alternativní pří stupy jsou charakterizovány zaměřením na dítě, důrazem na žákovu vlastní aktivitu a odpovědnost, snahou o komplexnost výchovy, pojetím školy jako součásti společnosti směřující k zapojení do veřejného života a jako životní ho společenství. Příkladem využití psychologické teorie v pedagogice je adlerovská nauka. Alfred Adler (1870–1937) považoval za základ všech charakterových vlastnos tí pocit méněcennosti. Individuální psychologie, jak se Adlerův přístup nazý vá, předpokládá, že lidský život a vývoj jedince jsou ovládány z velké části dvěma hlavními silami: pocitem společenství (je předpokladem vzniku touhy po moci) a pocitem méněcennosti. Snaha dítěte vyrovnat se staršímu souro zenci, rodičům nebo jiným dospělým vede za normálních okolností k dyna mice vývoje. Dítě přijímá v prvních letech života životní styl, který zůstává v hlavních rysech zachován. Adlerův přístup se v pedagogice silně uplatnil v Rakousku a Německu. Dával různá doporučení vychovatelům. Podle Adlera se má dítěti dodávat odvaha a sebevědomí, ale má pocítit přirozené důsledky svého chování. Má se vyvolávat – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523377