Millie Adamsová
rozhozené kolem hlavy jako vějíř a působila čistě a nevinně, přitom ale i smyslně a svůdně. Otevřela oči. Jejich smaragdová zeleň působila jako kontrapunkt všudypřítomného blankytu moře a nebe. „Constantine…“ „Pověz mi,“ vydechl a naklonil se nad ni, „kvůli kterým mým špatným vlastnostem jsi mě vlastně chtěla?“ „Kvůli tomu, jak nepřátelsky ses choval,“ odpověděla šeptem. „Kvůli tomu, jak ses mračil vždy, když jsi mě uviděl. Kvůli tvé tvrdosti a krutým ústům. Kvůli tomu, jak ses nikdy neusmál, aspoň ne na mě. Ach, tolik jsem tě chtěla políbit a vysát z tebe všechnu podrážděnost, kterou jsi mi dával už od první chvíle najevo. Získala jsem muže, který by mi snesl modré z nebe, který svítil a hřál jako slunce, opravdu jsem ale toužila jen po tom, který zůstával mimo můj dosah. Po muži, který se na mě nikdy ani neusmál.“ „Taková je lidská povaha, každý jsme nějakým způsobem zvrácený,“ prohlásil. „Chceme to, co nemůžeme mít. A teď se na nás podívej, jsme tu, spolu, my dva… a jen proto, že i Alex byl zvrácený. Chtěl to, co neměl, a nevážil si toho, co má.“ Zvedla k němu ruku a dotkla se jeho tváře. „Ne, v tom to není. Nezůstala bych s ním, nakonec bych stejně zvolila tebe… a otěhotněla bych a všechno by skončilo podobně. Byl to zásah osudu. Nebo myslíš, že ne?“ Zasténal a vtiskl hrot mužství do její čekající měkkosti. Zalapala po dechu, zvedla boky z paluby a nechala se jím obejmout kolem pasu. Zvedl ji k sobě a jediným plavným pohybem do ní prudce pronikl. Tentokrát už nepochyboval, že patří jen jemu. Odděloval je pahrbek jejího kulatého podbřišku, připomínka toho, co se mezi nimi už odehrálo, i toho, co je teprve čeká. Zasténala a znovu se proti němu vypnula v bocích. Sklonil se k ní, zmocnil se rty jedné 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523202