Annie Burrowsová
„Bude si myslet, že vypadám…“ spustila Cassy. „Doufám, že z toho teď nechceš vycouvat,“ pravila kmotřička rozhořčeně. „Slíbila jsi přece, že uděláš všechno proto, abys mu pořádně zamotala hlavu. Chceme snad, aby úplně pustil z hlavy, že chtěl Rosalindě překazit přístup do společnosti, aby si mohla najít dobrou partii. Přijde mi, že se najednou chováš, jako by ses ho zalekla. Doufám, že ses od něj nenechala zastrašit! Nikdy jsem si o tobě nemyslela, že máš tak malou kuráž, Cassy!“ „Samozřejmě udělám, co je v mých silách, jak jsem slíbila, a nevím, jak vás mohlo napadnout, že se ho bojím!“ Opravdu se plukovníka nebála bez ohledu na to, jak jí vyhrožoval a jak se vztekal, protože věděla, že ve svém srdci není špatný. Vycítila to šestým smyslem. Nevyhrožoval jí z nějaké zvrácené rozkoše, jako to dělával otčím, ale opravdu věřil, že představuje vážnou hrozbu pro všechny muže, včetně něj. „Jen nechci vypadat… lacině.“ „Toho se rozhodně nemusíte bát, slečno,“ uklidňovala ji Blountová. „Připravuju dámy do společnosti už dobrých dvacet let a za celou tu dobu nikoho ani nenapadlo, že by některá z nich vypadala lacině. Takže vážně nemáte žádný důvod k obavám.“ „A už vůbec ne s mými rubíny na krku,“ vložila se mezi ně Rosalinda. Tou dobou už Cassy docházelo, že když bude mít další výhrady, hluboce urazí všechny tři dámy. Což by od ní bylo hodně nevděčné vzhledem k tomu, a jakým zápalem se pustily do její proměny. A vlastně na tom, co říkají, něco je. Proč by nemohly šaty oživit nápadnější barvou, aby vypadaly trochu odvážněji? Za těch pár hodin, které jim zbývají do odchodu, je Blountová stejně nemůže nijak zásadně proměnit. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523168