Barbara Dunlopová
Potěšeně se usmála. „Tohle jste v takové divočině nečekala, že?“ „Nevím, co jsem čekala. Určitě něco menšího a obyčejnějšího.“ „Jezdí k nám klienti z celého světa. Je to jejich životní výlet a my je nechceme zklamat. Rybaření tady je na světové úrovni.“ „Viděla jsem ty lodě,“ řekla jsem. „Naši hosté se právě vrátili z moře na oběd. Což mi připomíná, že musím honem zpátky do kuchyně.“ Usmála se. „Buďte tu jako doma. Dnes máme polévku ze škeblí, lososové hamburgery a třešňový čokoládový koláč.“ To znělo lákavě. Hlavně ten koláč. Pak mě napadlo, že bych si po obědě mohla udělat výšlap na nejbližší kopec nebo tak něco, abych vyvážila kalorický příjem. Jídlo bylo vynikající přesně tak, jak se dalo čekat. Housky byly čerstvé a lososa prý ulovili ráno. Jídelna se zaplnila skupinou rybářů z New Yorku a další hosté byli z Berlína. Všichni se vydatně najedli a zdálo se, že mají skvělou náladu. Po obědě všichni rychle zmizeli, nejspíš opět vyrazili na ryby. Nathaniel mi řekl, že personál úlovek na místě zpracuje a rychle zmrazí, aby si ho hosté mohli odvézt domů na suchém ledě a užívat si ho po celý rok. Nathaniel a Ray-Jay odjeli na čtyřkolkách k satelitní stanici, zatímco já jsem trávila odpoledne sama a spokojeně se toulala po pláži a kolem areálu. Našla jsem si slunečné místo na verandě a od personálu jsem dostala dalekohled. Napočítala jsem dvanáct orlů bělohlavých, na stromech jsem viděla nespočet ptáků a veverek a v dálce jsem zahlédla jelena s laní. Byla jsem nadšená. Bylo už po páté, když jsem uslyšela vracející se čtyřkolky. Nathaniel a Ray-Jay zajeli do garáží dole na pláži pod srubem. Sledovala jsem je z verandy, jak přicházejí ke srubu. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523166