„Ne. Stačí tvrdit, že tu nikdo nebyl. Že někdo opravil lampu a zase odjel.“ Joe se nemohl jen tak rozloučit. Zoufale se snažil vymyslet, co ještě říct, něco užitečného. „Pravda. A k tomu obléhání Edinburghu, to je slavná událost. Stane se to už brzy. Ještě letos.“ „A jak to…?“ Joe nepatrně zakroutil hlavou. „Francouzské námořnictvo bude město ostřelovat, dokud ho nesrovná se zemí. A pak…“ Zarazil se – vždyť si o tom sám přečetl teprve nedávno. Monsieur Saint-Marie mu připravil komínek knížek o historii, aby se Joe řádně seznámil se světem. Když je četl, přišlo mu to celé jako holá, nezáživná fakta, jenže teď se bavil s někým, koho tyto události teprve čekají, a ze všech těch podrobností mu vyrostl knedlík v krku. „Přinutili všechny přeživší, aby za městem vykopali dlouhý zákop s tím, že bude sloužit k obraně, a potom je tam všechny nahnali a postříleli. Tím válka skončila. Musíte se odtamtud dostat. Vezmi posádku na Jamajku, tam byl odboj úspěšný. Teď je z ní svobodný stát. Aspoň teda o něco svobodnější,“ musel dodat, protože se mu vybavila Alice, jak podupává nohou a připomíná mu, že ji teta vyměnila za kousek půdy na ananasové plantáži. „Vynasnažím se,“ ujistil ho Kite a Joeovi bylo jasné, že se mu to nepovede, že členové posádky mají rodiny a žádný z nich se nebude chtít ke všemu otočit zády. Kite se krátce usmál a otočil se na patě. Joe ho napodobil. Kráčel pomalu, s pocitem, že za sebou vleče dlouhatánský řetěz táhnoucí se až k majáku, a s každým odvinutým metrem se cítil hůř a hůř. Od pláže u přístavu ho dělilo jenom pár kilometrů, ale malá viditelnost mu neumožňovala přílišný rozhled a musel se spoléhat na kompas. Když konečně dospěl na pobřeží, neviděl nic než bílou. Ze žeber uhynulých velryb visely rampouchy. Pořád na nich seděli mrtví kormoráni. V hostinci zastihl pouze majitele, v krbu plápolal mnohem skrovnější oheň než předchozího dne. Muž se zatvářil zděšeně. „Kde jste se tu vzal?“ 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523056