nevytrhlo ze stavu konsternace, alespoň by měla něco, na čem by jí záleželo. Tobechi jí donesl antikoncepční pilulky, chtěl, aby si nejdřív rok jeden druhého užili a dohnali, o co přišli, ale každý den jednu splachovala do záchodu a přemítala, jak je možné, že její muž nevidí, jak se její dny topí v šedi, jak mezi nimi vyrostla tvrdá zeď. Minulé pondělí si ale té změny u ní konečně všiml. „Ty dneska nějak záříš, Kam,“ objal ji ten večer. Znělo to tak, že z toho má radost. Kamaru mrazilo i mrzelo zároveň, že ví něco, co mu nemůže prozradit, že najednou znovu spatřila, jak se život může ubírat i jinými cestami, se kterými on nemá nic společného. Nemohla se mu svěřit, jak se Tracy zjevila v kuchyni a ji to zaskočilo, protože si už dávno přestala lámat hlavu, co je Tracy za matku. „Dobrý den, Kamaro,“ vykročila k ní Joshova matka. „Já jsem Tracy.“ Hlas měla hluboký, ženské tělo vláčné a svetr i ruce od barvy. „Jé, dobrý den,“ usmála se Kamara. „Ráda vás konečně poznávám, Tracy.“ Kamara natáhla ruku, ale Tracy k ní přistoupila a dotkla se jí na bradě. „Nosila jste někdy rovnátka?“ „Rovnátka?“ „Ano.“ „Ne, ne.“ „Máte moc krásné zuby.“ Tracyina ruka jí dál spočívala na bradě a mírně ji pozvedávala. Kamara si připadala nejdřív jako obdivovaná holčička a pak jako nevěsta. Znovu se usmála. Palčivě si uvědomovala své tělo, Tracyin pohled, to, jak úzký, uzoučký prostor mezi nimi zbývá. „Stála jste někdy modelem?“ zeptala se Tracy.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523002
„Ne… Ne.“ Z kuchyně vyšel Josh a s rozzářeným obličejem vystřelil k Tracy. „Mami!“ Tracy ho objala, políbila ho a pocuchala ve vlasech. „Už jsi to dodělala, mami?“ Pevně jí svíral ruku. „Ještě ne, zlatíčko.“ Zdálo se, že se v kuchyni vyzná. Kamara předpokládala, že Tracy nebude tušit, kde mají skleničky nebo jak se zachází s filtrační konvicí. „Zasekla jsem se, tak mě napadlo, že na chvíli vylezu nahoru.“ Uhlazovala Joshovi vlasy. Otočila se ke Kamaře. „Zaseklo se mi to tady v hrdle, víte?“ „Aha,“ přisvědčila Kamara, i když nevěděla. Tracy se jí dívala zpříma do očí, až to Kamaře svazovalo jazyk. „Neil říkal, že máte magisterský titul,“ nadnesla Tracy. „Ano.“ „To je skvělé. Já jsem vysokou nesnášela a nemohla jsem se dočkat, až ji dodělám!“ zasmála se. Zasmála se i Kamara. Zasmál se i Josh. Tracy prohrabala poštu na stole, vzala do ruky jednu obálku, roztrhla ji a zase ji vrátila na místo. Kamara s Joshem ji mlčky pozorovali. Poté se Tracy otočila. „Tak jo, asi bych se měla vrátit k práci. Zatím se mějte.“ „Nechcete Joshovi ukázat, na čem děláte?“ vyhrkla Kamara, protože neunesla pomyšlení, že Tracy zase odejde. Tracy ten návrh na okamžik zarazil, ale potom sklopila zrak k Joshovi. „Chceš se podívat, synku?“ „Jo!“ V suterénu se o stěnu opíralo široké plátno. „Je to hezký,“ mínil Josh. „Viď, Kamaro?“ Kamaře to připadalo jako náhodné cákance zářivých barev. „Ano. Moc pěkné.“ Sama byla zvědavá spíš na vlastní suterén, kde Tracy prakticky žila — na tu proseděnou pohovku, zaneřáděné
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523002
stolky a hrníčky od kávy. Josh se rozesmál, protože ho máma začala lechtat. Potom se obrátila ke Kamaře. „Omlouvám se, že tu mám takový bordel.“ „Nic se neděje.“ Měla nutkání Tracy nabídnout, že jí tady uklidí — jen aby tu mohla zůstat. „Neil říkal, že jste se do Států teprve přistěhovala. Moc ráda bych si poslechla něco o Nigérii. Před pár lety jsem byla v Ghaně.“ „Aha.“ Kamara zatáhla břicho. „A líbilo se vám tam?“ „Moc. Je to země předků, otiskuje se do celého mého díla.“ Tracy dál lechtala Joshe, ale oči soustředěně upírala na Kamaru. „Vy jste Jorubka?“ „Ne. Igboška.“ „Co znamená vaše jméno? Vyslovuju ho správně? Ka-mara?“ „Ano. Je to zkráceně Kamarachizuoroanyi: ‚Ať máme dost Boží milosti‘.“ „Je krásné, jako hudba. Kamara, Kamara, Kamara.“ Kamara si představovala, jak jí to Tracy opakuje šeptem do ucha: Kamara, Kamara, Kamara, jak to melodicky zní a jak se při tom obě vlní do rytmu. Josh pobíhal po suterénu se štětcem v ruce a Tracy ho honila. Když se přiblížili ke Kamaře, Tracy zastavila. „Líbí se vám tahle práce, Kamaro?“ „Ano.“ Kamara byla překvapená. „Josh je moc hodný kluk.“ Tracy přikývla. Znovu natáhla ruku a jemně se Kamary dotkla na tváři. Ve světle halogenových lamp se jí třpytily oči. „Svlékla byste se pro mě?“ zeptala se tónem mírným jako dech, tak mírným, že si Kamara nebyla jistá, jestli se
100
Ukázka elektronické knihy