nevytrhlo ze stavu konsternace, alespoň by měla něco, na čem by jí záleželo. Tobechi jí donesl antikoncepční pilulky, chtěl, aby si nejdřív rok jeden druhého užili a dohnali, o co přišli, ale každý den jednu splachovala do záchodu a přemítala, jak je možné, že její muž nevidí, jak se její dny topí v šedi, jak mezi nimi vyrostla tvrdá zeď. Minulé pondělí si ale té změny u ní konečně všiml. „Ty dneska nějak záříš, Kam,“ objal ji ten večer. Znělo to tak, že z toho má radost. Kamaru mrazilo i mrzelo zároveň, že ví něco, co mu nemůže prozradit, že najednou znovu spatřila, jak se život může ubírat i jinými cestami, se kterými on nemá nic společného. Nemohla se mu svěřit, jak se Tracy zjevila v kuchyni a ji to zaskočilo, protože si už dávno přestala lámat hlavu, co je Tracy za matku. „Dobrý den, Kamaro,“ vykročila k ní Joshova matka. „Já jsem Tracy.“ Hlas měla hluboký, ženské tělo vláčné a svetr i ruce od barvy. „Jé, dobrý den,“ usmála se Kamara. „Ráda vás konečně poznávám, Tracy.“ Kamara natáhla ruku, ale Tracy k ní přistoupila a dotkla se jí na bradě. „Nosila jste někdy rovnátka?“ „Rovnátka?“ „Ano.“ „Ne, ne.“ „Máte moc krásné zuby.“ Tracyina ruka jí dál spočívala na bradě a mírně ji pozvedávala. Kamara si připadala nejdřív jako obdivovaná holčička a pak jako nevěsta. Znovu se usmála. Palčivě si uvědomovala své tělo, Tracyin pohled, to, jak úzký, uzoučký prostor mezi nimi zbývá. „Stála jste někdy modelem?“ zeptala se Tracy.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523002