98
senioři (přičemž například skupina mladí dospělí byla definována v rozmezí cca 18 až 25 lety; mohou být, ale obvykle nebývají zcela nezávislí na rodičích, nemají stabilní příjmy a vlastní domácnost, mají znalost práce s internetem, umějí vyhledávat informace a pracovat s adekvátními zdroji informací vč. zahraničních, ve zkratce „nízké úspory“), a (2) v rámci životních situací: předlužené domácnosti, skupiny se specifickými potřebami (menšiny, imigranti, bezdomovci apod.), skupiny ve specifické situaci (rozvod, nemoc, dědictví apod.) (Národní strategie 2010). Toto rozdělení na životní cyklus a životní situace může být ještě v budoucnu pro oblast informační gramotnosti zajímavé. Pro klíčové aktéry to znamená, že si v rámci finančního vzdělávání mohou najít své pole působnosti jako tvůrci vzdělávacích akcí a aktivit či akcí nebo jako investoři, resp. donátoři. Celý systém je postaven na dvou pilířích. První se týká školního (počátečního) vzdělávání a bez výjimky jej garantuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy skrze rámcové vzdělávací programy. Zvláštní roli v rámci prvního pilíře hraje Česká národní banka, která si za své bere podporu vzdělávání učitelů. Druhý pilíř, oblast celoživotního (dalšího) vzdělávání, je naopak zcela otevřen soukromým vzdělávacím projektům, na které zájemci mohou získat dotační, resp. grantovou podporu od Ministerstva průmyslu a obchodu. Ministerstvo financí si ponechává expertní roli, v rámci strategie finančního vzdělávání určuje priority finančního vzdělávání. Aby byl jakýkoliv projekt zařazen do finančního vzdělávání, musí především naplňovat zásady odbornosti (úroveň vyučujících), obecnosti (nesmí se jednat o konkrétní produkty) a zacílení (mít určenou cílovou skupinu). Vymezena je i role dalších aktérů ze státní správy, ale také profesních asociací a zájmových sdružení. Uskutečnil se rozsáhlý průzkum úrovně finanční gramotnosti obyvatelstva ve spolupráci s agenturou PPM Factum, který se pak v listopadu roku 2010 a dále v roce 2015 opakoval. Ukazuje se však, že úspěšnost této národní politiky je diskutabilní. Finančně negramotných jsou tři čtvrtiny obyvatel (s odvoláním na průzkum Ministerstva financí s agenturou PPM Factum z roku 2015). Varovných 60 % lidí nesestavuje rozpočet, 75 % z nich nezná význam zkratky RPSN, 72 % nezná rozdíl mezi debetní a kreditní kartou a až 50 % lidí by šlo do nápadně rizikové investice. Právě tyto ukazatele odborníci v rámci pracovní skupiny pro finanční vzdělávání stanovili jako reprezentativní ukazatele, podle kterých hodnotí dosažení cílů této politiky. V současné době agenda pomalu ustupuje do pozadí, přestože její cíle (viz dále) nebyly zdaleka naplněny. Zůstává však promítnuta do rámcových vzdělávacích programů196 a je implementována v podobě navazujících aktivit a také podpory 196 Například v roce 2013 byla do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522947