k a p i tol a d ruh á
97
přijala za svůj. Jeden z jejích postgraduantů nakreslil logo: rozvětvený korál s velkým červeným S na něčem, co by se antropocentricky dalo nazvat hrudí. S Gatesovou jsem se setkala na jaře 2016. Bylo to asi rok poté, co získala grant na superkorály, a shodou okolností nedlouho poté, co ji jmenovali ředitelkou Havajského institutu mořské biologie. Institut obývá vlastní ostrůvek Moku o Lo’e v zátoce Kaneohe u pobřeží Oahu. (Pokud znáte seriál Gilliganův ostrov, Moku o Lo’e jste viděli v úvodní sekvenci.) Na ostrůvek nejezdí žádná veřejná doprava; návštěvníci se zkrátka objeví v přístavišti, a ty, které lodník ústavu čeká, převeze. Když jsem vystoupila z lodi, Gatesová mě přivítala a šly jsme do její velmi skromné a velmi bílé kanceláře. Z oken měla výhled na záliv a za ním na vojenskou základnu námořní pěchoty na Havaji. (Několik minut před útokem na Pearl Harbor ji bombardovali Japonci.) Gatesová mi vysvětlila, že zátoka Kaneohe projekt superkorálů inspirovala. Po valnou část dvacátého století sloužila jako skládka odpadních vod. V sedmdesátých letech se útesy z větší části zhroutily. Přemnožily se tu mořské řasy a voda v zátoce získala děsivou, jasně zelenou barvu. Potom ale byla uvedena do provozu čistička odpadních vod. Později se státní orgány spojily s organizací Nature Conservancy a Havajskou univerzitou a přišly s vynálezem — v podstatě člunem vybaveným obřími vysávacími hadicemi, který řasy vysává z mořského dna. Útesy začaly postupně znovu ožívat. Dnes je v zátoce více než padesát takzvaných protrhaných útesů. „Zátoka Kaneohe je skvělým příkladem silně narušeného prostředí, kde vytrvalo pár jedinců,“ řekla Gatesová. „Korály, které přežily, jsou ty nejodolnější genotypy. To znamená, že co vás nezabije, to vás posílí.“ Nakonec jsem s Gatesovou na ostrůvku Moku o Lo’e strávila týden. Jednoho dne jsme se na korály dívaly obrovským laserovým mikroskopem. Gatesová mi ukázala uspořádání, které jí jako studentce připadalo tak nepochopitelné. Viděla jsem, jak se v drobných buňkách korálů uhnízdili jejich ještě drobnější rostlinní symbionti. Další den jsme se potápěly. Od vlny mořských veder, jež začala v roce 2014, uplynuly
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522883