Vyšetřovací postupy u dětí a bílkoviny (tyndalizace). Hodnotíme strukturu, barvu, celistvost duhovky, tvar zornice, její pohyblivost, zkalení a umístění čočky v oku, strukturu sklivce, zkalení a přítomnost buněk (krevní elementy – hemoftalmus, buňky zánětu, pigmentové buňky, nádorové buňky – retinoblastom, lymfom). Pro podrobnější vyšetření použijeme štěrbinovou lampu či u menších dětí ruční štěrbinovou lampu. Štěrbinová lampa: Jde o binokulární mikroskop, kterým lze vyšetřit detailně přední segment oka až po zadní plochu čočky, resp. přední oblast sklivce. S použitím speciálních čoček lze vyšetřit i oční pozadí. Skládá se ze světelného zdroje (pohyblivý, umožňuje změnu úhlu osvětlení), pozorovacího a mechanického zařízení. Nejčastěji má halogenovou žárovku, nově je nahrazována diodami (LED). U klasických štěrbinových lamp jsou nejběžnější hodnoty zvětšení 10×, 16× a 25×. Intenzitu světla je možné měnit reostatem, lze přizpůsobovat délku, šířku a směr osvětlovacího svazku paprsků. Podle vzájemného nastavení osvětlovacího systému a pozorovacího zařízení se rozlišuje několik vyšetřovacích technik (difuzní osvětlení, přímé osvětlení, nepřímé osvětlení, použití filtrů). Každou technikou jsou pozorovány různé struktury předního segmentu oka. 1. Difuzní osvětlení: Základní technika osvětlení. Používá se na začátku vyšetření, kdy předřadíme difuzní filtr, osvětlovací svazek je nastaven co nejširší, intenzita světla je maximální. Úhel paprsku s mikroskopem je v rozmezí 10°–70°. Zvětšení bývá malé. Dává celkový přehled o stavu jednotlivých částí předního segmentu oka (víčka, řasy, spojivka, výška slzného filmu, rohovka, duhovka, pupila). 2. Přímé osvětlení: Technika pro standardní pozorování ve fokálním osvětlení k detailnějšímu pozorování jednotlivých struktur. Dochází k protnutí os osvětlovacího i pozorovacího svazku v pozorovaném místě. Šířka svazku paprsků je v rozmezí 0,1– 2,0 mm. Získají se tak přehledné řezy od rohovky až po zadní stěnu oční čočky, na nich jsou dobře patrná rozhraní jednotlivých transparentních prostředí, popř. přítomnost cizích tělísek, zákalů apod. Optický řez: Využívá velmi tenký svazek světla (0,02–0,1 mm) s maximální intenzitou osvětlení, pozorovací úhel je v rozmezí 30°–60°, zvětšení střední či velké. Lze pozorovat rohovku (vrstvy rohovky, transparentnost, změny v epitelu či endotelu rohovky), přední komoru (hodnocení hloubky) a oční čočku. Paralelní řezy: Nejčastější technika přímého osvětlení. Úhel pozorování je mezi 30°–60°. Světelný
paprsek rozšíříme na šířku tloušťky rohovky, zvětšení bývá 10×–40×, intenzita osvětlení je střední až vysoká. Takto lze pozorovat např. endotel rohovky, vrstvy čočky, její průhlednost ad. Široký paprsek: Šířka svazku paprsků je větší než tloušťka rohovky, cca 1–5 mm. Osvětlující úhel je přizpůsoben k optimálnímu pohledu, zvětšení střední. Používá se především při přítomnosti anomálií spojivky či rohovky, detekci usazenin pod KČ. Kuželovitý paprsek: Vyšetřujeme v temné místnosti. Nastavíme přímé osvětlení na optický řez, výška optického řezu 1–2 mm, intenzita osvětlení je maximální. Vyšetřuje se přední komora, přítomnost buněk v přední komoře (tyndalizace). Zrcadlový reflex: Úhel dopadu světelného paprsku a pozorovací úhel jsou stejné, nastavení paralelního řezu. Začíná se nejmenším zvětšením, vyšetřující pohybuje rameny mikroskopu a štěrbinové lampy směrem od sebe. Jedná se o monokulární pozorování, kdy vznikne zrcadlový reflex, když se v jednom okuláru objeví oslnivý reflex. Pozorujeme pak druhým okulárem při maximálním zvětšení. Takto lze posuzovat kvalitu slzného filmu, přední plochy čočky aj. Tento reflex je vybavitelný na všech zrcadlových plochách na oku (na rozhraní slzný film – kontaktní čočka, kontaktní čočka – rohovka, rohovka – komorová voda, komorová voda – čočka). Šikmé osvětlení: Šířka svazku paprsků je 0,1– 0,7 mm (paralelní řezy). Ramenem osvětlovacího systému pohybujeme téměř k 90°. Lze pozorovat nerovnost povrchu spojivky, rohovky (Fleischerův prstenec) a duhovky. Oscilační osvětlení: Docílíme otáčením zrcadla či ramene osvětlovací soustavy štěrbinové lampy. Pozorovaný objekt je střídavě osvětlován a tím se zvýrazní drobné detaily. 3. Nepřímé osvětlení: Svazek paprsků je zaostřen jiným směrem než mikroskop. Osvětlená a pozorovaná oblast jsou lehce rozostřené a využívá se odrazu světla od vnitřních struktur (např. duhovky), který osvětluje pozorovaný detail (např. rohovku). Techniky: Osvětlení blízkého okolí, sklerální rozptyl a zpětné osvětlení přímé a nepřímé. Osvětlení blízkého okolí: Opět se využívá paralelních řezů. Lékař pootočí prizmatem štěrbinové lampy a svazek paprsku namíří ke straně pozorovaného objektu. Obraz je pozorován ve zpětném osvětlení. Používá se např. při pozorování pterygia. Sklerální rozptyl: Šířka štěrbiny 0,1–0,7 mm (paralelní řezy), úhel dopadu osvětlovacího svazku paprsků je 45°–60°. Pomocí prizmatu je světelný pa-
6
77 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522615