Léčebná rehabilitace v geriatrii
vou aktivitu můžeme pracovat následovně: v prvním případě se uplatňuje teorie aktivního stáří, v druhém případě teorie postupného uvolňování z aktivit, omezení či vyloučení aktivit a ve třetím případě teorie substituce aktivit. S těmito termíny působíme v rehabilitaci při výběru vhodné kinezioterapie a domácího cvičení. Rehabilitace v pojetí aktivního stáří je vytvoření kompenzačního cvičení k prováděné volnočasové aktivitě (chůze, tenis, jízda na kole…). Smyslem je baterie cviků zahrnující posílení fázických svalů a protažení posturálních svalů, které daná pohybová aktivita nedokáže pokrýt. Případné je využití fyzikální terapie ve smyslu aktivní regenerace organismu. V druhém případě, kdy dochází k uvolnění, omezení či vyloučení z aktivit, je nutno myslet na celkovou mobilitu těla, provést analýzu pohybové aktivity a eventuálně upravit polohu a pozici těla při vykonávání činnosti. Ve třetím případě, kdy dochází k úplné náhradě aktivit, je nezbytnost vytvořit komplexní aktivitu, která bude obsahovat prvky posilovací a protahovací, ale senioři budou zejména trénovat koordinaci pohybů a rovnováhu. Důležité je vždy do aktivit zahrnovat kondiční aerobní prvky pro zvýšení vytrvalosti organismu, pro udržení či zvýšení vitální kapacity plic a pro lepší adaptaci kardiovaskulárního systému na zátěž. Vzhledem k úbytku svalové hmoty je doporučeno zařadit také posilovací cvičení. V případě jakékoliv aktivity bereme ohled na nedílnost osobnosti starého člověka, tj. jakým způsobem se chce jednotlivec vůči stáří adaptovat. Je nepřeberné množství skupinových pohybových aktivit a stejně tak existuje velké množství aktivit prováděných individuálně. Pro výběr vhodné rehabilitační intervence u gerontů je třeba zvážit řadu faktorů včetně spolupráce seniora s průběhem léčby. Vždy se snažíme seniora nezahlcovat informacemi a terapii vést srozumitelně. Rehabilitace by pokaždé měla být na důstojné úrovni jak verbální, tak ve vhodném klidném prostředí, kde pacienta nebude nic rozptylovat a rušit. Důležité je zachování lidské důstojnosti; pacienta oslovujeme, jak si přeje, nikoliv familiárně. Nemocný má právo rehabilitaci odmítnout – nepřemlouváme ho ani útočně nedonucujeme. Nespolupráce či odmítnutí rehabilitace může mít více příčin. Jednou z možných příčin je bolest či jakékoliv fyzické či psychické nepohodlí. Důležité je tedy vedle hodnocení objektivních faktorů brát v potaz subjektivní pocity pacienta. Společným znakem stáří je multifaktoriální etiologie příznaků a jejich obtížná léčba, spojená s chronickým průběhem onemocnění. Tomuto celkovému souboru příznaků se v geriatrii říká geriatrický syndrom. Existuje celkem deset geriatrických syndromů, které se spolu vzájemně prolínají. Z hlediska rehabilitace jsou pro nás zásadní čtyři následující: • syndrom hypomobility, dekondice a svalové slabosti • syndrom instability s pády • syndrom inkontinence • syndrom kognitivního deficitu, poruch paměti a poruch chování Pro tyto syndromy bychom mohli zjednodušeně použít termín „čtyři I“: • imobilita • instabilita • inkontinence • poruchy intelektu 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522498