2. EVROPSKÁ SOUSTAVA MOCENSKÉ ROVNOVÁHY A JEJÍ KONEC
mezi nimi manévroval Sovětský svaz s vlastní revoluční koncepcí světového pořádku, u níž hrozilo, že obě zóny pohltí. Nakonec versailleské urovnání nedosáhlo ani legitimity, ani ekvilibria. Jeho až směšnou křehkost odhalily locarnské smlouvy z roku 1925, v nichž Německo „akceptovalo“ západní hranice a demilitarizaci Porýní, se kterými přitom již souhlasilo ve Versailles, ale výslovně odmítlo poskytnout shodné ujištění ohledně svých hranic s Polskem a Československem, čímž dalo jasně najevo své ambice a potlačované záští. Je neuvěřitelné, že Francie na locarnské smlouvy přistoupila, i když výsledný pakt ponechával francouzské spojence ve východní Evropě vystavené eventuálnímu německému revanšismu. Francie tak dala první náznak svého počínání, jež se mělo potvrdit deset let nato při srážce s otevřenými německými požadavky. Německá Výmarská republika apelovala ve dvacátých letech na svědomí Západu tím, že kontrastovala inkonzistence a trestní postihy versailleské smlouvy s idealističtějšími principy mezinárodního uspořádání, jež reprezentovala Společnost národů.93 V roce 1933 se díky lidovému hlasování populace motivované resentimentem dostal k moci Hitler a odhodil veškeré zábrany. V rozporu s články versailleského míru provedl znovuvyzbrojení a záborem Porýní smetl ze stolu smlouvy z Locarna. Když tyto vyzývavé kroky nenarazily na žádnou podstatnější reakci, zahájil Hitler postupnou demontáž států střední a východní Evropy: nejprve Rakouska, pak Československa a nakonec Polska. Problémy, jež s sebou situace ve třicátých letech nesla, nebyly nijak unikátní. Lidstvo v každé době plodí ďábelské šílence a svůdné představy útisku. Úkolem státnictví je zabránit tomu, aby se vyšvihli k moci, a udržet funkční mezinárodní uspořádání, které je může – pokud se k moci dostanou – zastrašit. Toxická směs povrchního pacifismu, geopolitické nerovnováhy a nejednoty spojenců však těmto silám v meziválečném období dala volnou ruku. Evropa poučená třemi sty lety konfliktu vybudovala mezinárodní 93/ Viz John Maynard Keynes, Ekonomické důvody míru, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2004, 5. kapitola.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522400