98
Proces nominace kandidátů na poslance
volebního programu a agitace za vysokou volební účast také úsilí o mobilizaci občanů k plnění závěrů příslušného sjezdu KSČ a uzavírání pracovních zá vazků, což státnímu hospodářství přinášelo nezanedbatelné příjmy v podobě neplacených přesčasů i celých směn odpracovaných navíc na počest voleb. Jediný pokus alespoň částečně vybočit ze zaběhnuté praxe přinesla snaha o limitovanou demokratizaci režimu v druhé polovině šedesátých let. Vedoucí úloha KSČ sice měla zůstat zachována, ale podle nových zákonů z roku 1967 měli voliči ve volbách do národních výborů i Národního shromáždění, kte ré byly původně naplánovány na rok 1968, dostat možnost výběru z většího množství kandidátů na hlasovacích lístcích, než byl počet volených poslanců. Kromě toho měla být rozšířena účast ostatních organizací Národní fronty na výběru kandidátů a měl být také zaveden institut náhradníků.303 Vzhledem k pokračujícímu demokratizačnímu procesu a připravované federalizaci státu byly volby v roce 1968 odloženy, aby mohly proběhnout podle novelizovaných zákonů odpovídajících politickému a společenskému vývoji v Československu. Další odklad pak způsobila srpnová okupace a ná sledná politika tzv. konsolidace a normalizace, která vedla k postupnému odbourání reforem a personálním čistkám v celé Národní frontě. Volby se kvůli tomu konaly až v roce 1971, a to již opět jako manifestační potvrzení předem vybraných kandidátů v jednomandátových obvodech, jak tomu bylo zvykem po roce 1948.304 Z této praxe nijak nevybočil ani nominační proces kandidátů na poslan ce před volbami v roce 1976, který se od předchozích sledovaných nominací před volbami v letech 1948 a 1954 lišil především kvůli změnám, k nimž došlo v důsledku federalizace státu, tzn. hlavně růstem počtu poslanců a posílením role územních orgánů na úrovni ČSR a SSR. Překvapivým zjištěním, které poněkud narušuje všeobecně sdílenou představu o normalizační personální nehybnosti, je poměrně vysoká (bezmá la 40%) míra obměny kandidátů ve srovnání s rokem 1971. Její hlavní příčinou už nebyly čistky, ale například časová zaneprázdněnost dosavadních poslan ců jinými funkcemi, zdravotní nebo rodinné důvody atp., čímž se otevírá zajímavá otázka pro navazující výzkum, který by mohl přinést informace o případném pokračování tohoto trendu v osmdesátých letech. Provedené sondy do tří nominačních procesů jsou ilustrací jedné z hlav ních tezí této knihy – sama skutečnost, že komunistická diktatura parlament zcela ovládla a ten přestal plnit roli, již obvykle plní v demokraciích, nezna mená, že nebyl pro komunisty důležitý. Parlamentu jako instituci dokázali přidělit nové role, které byly pro fungování a stabilitu jejich diktátorského režimu podstatné a stejně tak dokázali proměnit i smysl parlamentních voleb. 303 ŠIKULA, M.: Volby očekávané a odkládané, s. 86–87. 304 TÝŽ: Z odkládaných voleb první normalizační hlasování, s. 323–338.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522298