„Vezmeš!“ Leoš držel v ruce červený motorkářský šátek, který před chvílí koupil. „Zapomeň!“ trvala na svém Klára. „Fajn, tak si vystup a počkej uvnitř,“ Leoš ukázal na čerpací stanici. „Naberu tě, až skončím.“ „Na mě ty vaše policejní psychologický finty neplatí, jasný?“ prohlásila, když si uvazovala šátek přes oči. „Nemůžu uvěřit tomu, že mi nevěříš.“ „To mě mrzí,“ vzdychl Leoš a vyjel zpět na dálnici. „Oceňuju to, fakt,“ zabručelo to vedle něho. Leoš neměl v úmyslu novinářce prozrazovat, kde se přísně tajný sklad nachází. Dělalo se mu zle už z toho, že to teď ví on sám. Pokud se něco zvrtne a chytí je, těžko budou vysvětlovat, jak se dostali do vnitř a co tam dělají. Leošovi běžely hlavou ty nejhorší scénáře. Začí‑ nalo to někde u vlastizrady a končilo mělkým hrobem hluboko v lese.
10. k a pi tol a „Jsme tady,“ oznámil Leoš. „Dej mi mobil a nesundávej si to.“ „Tohle už přehá…“ „Hned!“ Klára naštvaně sáhla do kapsy a podala mu telefon. Policista ji už dobrých pět minut někam vedl. Na očích měla ten stupidní šátek a byla naprosto dezorientovaná. Když Leoš vystoupil a obešel auto, neochotně přijala nabízenou ruku a nechala si pomoci. Déšť nabíral na intenzitě a ochlazovalo se. Teplo vycházející z Leošovy dlaně bylo příjemné, což Kláru štvalo ze všeho nejvíc. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522287