100 | VLÁDA MÓDY
že ji newyorské pobočky stanic ABC a CBS okamžitě zakázaly.27 Přesto perfektně zaúčinkovala a během týdne po jejím prvním odvysílání Klein prodal čtyři sta tisíc kusů džínů;28 za měsíc to byly dva miliony. Prodeje džínů vystřelily do rekordních vý šin29 — jen v roce 1981 se prodalo půl miliardy kusů. Až do sedmdesátých let se většina džínů šila z tuhého, ne sanforizovaného denimu, který se teprve po vyprání srazil na požadovanou velikost. (Sanforizace, tedy speciální metoda srá žení bavlny, se sice používala od třicátých let,30 ale v denimo vém průmyslu se začala uplatňovat až v letech šedesátých, kdy se předpírání stalo běžnou procedurou.) Zákazník si koupil o jedno až dvě čísla větší džíny, které pak musel vyprat, aby mu padly, nebo si je ještě lépe obléknout a posadit se v nich do vany plné vody. Nevymýšlím si. Aby látka změkla, museli jste džíny prostě nosit. Hodně často. Než se „ochodily“, trvalo to i šest měsíců. Po několika le tech — skutečně letech — se mohly začít třepit lemy nohavic nebo kapes, případně se objevila díra na koleni. Barva vybledla do pudrově modré a kolem rozkroku se objevily paprskovité „ko čičí vousky“. Kdo chtěl získat takový bájný denimový háv, musel tomu obětovat spoustu času a námahy. Alespoň to platilo do osmdesátých let, kdy se prosadily uměle vyšisované džíny. Nesanforizované džíny se hodily do průmy slové pračky spolu s kusy pemzy a praly se tak dlouho, dokud nebyly dostatečně odřené. (Losangeleská značka Guess31 použí vala proslulou metodu praní, které trvalo sedm hodin — dnes se takový maraton pokládá za neekologický horor.) Někdy se džíny dál týraly kyselinami, smirkem, rašplemi a pilníky, aby se do cílilo opotřebení typického pro dlouhé nošení. Říkalo se tomu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522118