proto, že za ní zůstává stejně neustálená skutečnost, velký prostor života věčně proměnlivého, nevypočitatelného a nevyčerpatelného. A na tomto velkém prostoru Kolářovi záleželo; řeč, jíž používal, byla k tomu, aby mohl do něho vstoupit a vynést z něho báseň. Je to velmi zvláštní poezie, k níž takto Kolář ve své první knížce došel. Básně skrývají důmyslnou konstrukci; například úryvek, citovaný svrchu, je vlastně sestaven způsobem jakéhosi „cut-up“ tak, že levou částí verše jsou (neúplné) hovorové věty a pravou tvoří kusy přírodní scenerie. Výsledkem takového spojování nespojitého jsou významové posuny, které ničí původní smysl slov. Někde ještě tento smysl lze konstruovat, ale jindy sémantická manipulace jde tak daleko, že se už báseň do běžné sdělovací řeči přeložit nedá: „V kolébkách jež kuckaly by ještě chvojí / A ptáci brousili si dláta hrdýlek / Na mramor nebes když červánky se bojí / Honem honem hvězdy učí květomluvě“. Tady už i syntax je nenapravitelně rozlámána a čtenáři nezůstává žádná možnost, jak se vymknout z uzavřeného a svéstojného mikrokosmu básně. Je to nebezpečné počínání a moderní poezie tímto způsobem mnohokrát došla k nesrozumitelnosti a nesdělitelnosti. Co zachraňuje tyto Kolářovy básně, je asi pevnost jejich vnitřní konstrukce sémantické i fonetické. Významu i zvuku slov je tu použito jako hodnot absolutní hudby; nebo jinak řečeno, je to znovuzrození řeči z onoho velikého prostoru, který je za ní. Užívalo se v oněch letech jako technického termínu výrazu „básnická evidence“ a k těmto básním by se hodil plně; když pak po letech nazval Kolář své první abstraktní skladby „evidentní poezií“, vracel se jiným způsobem k těmto básním svého debutu. 2. Není ani mnoho divu na tom, že nebylo ochoty knížku tak nezvyklou přijmout do české literatury, tím spíš, že s ní najednou přicházel kdosi zcela neznámý, a dokonce vůbec ne literát, nýbrž dělník. Své místo však Kolář rychle našel mezi stejně mladými výtvarníky, kteří v oněch válečných letech, pár málo měsíců po vydání Kolářova debutu, se začali pravidelně scházet a nakonec se stali známí jako Skupina 42. Bylo to pět malířů, sochař, fotograf, dva
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522072