Alan si horečně psal do notesu všechno, co se mu zdálo důležité, a když dopsal, zeptal se: „Mohla byste nám poskytnout i nějaké adresy?“ „Jistě. Vlastně jsem vám neřekla, že tyto dokumenty jsme pro vás nechali přepsat a dáme vám je k dispozici. Není to běžný postup, ale jste od policie a třeba vám usnadníme pátrání. Nemusím asi podotýkat, že dokumenty i jejich opisy jsou přísně důvěrné. Potřebuji samozřejmě při převzetí na předávací listiny vaše podpisy, kterými osvědčíte a potvrzujete, že budete s dokumenty nakládat velmi obezřetně a podle zákona.“ „No, páni, je skvělé, že dostaneme dokumenty,“ zaradovala se Julie. „S tím jsme nepočítali! Moc děkujeme.“ Chvíli ještě nezávazně klábosili, a pak vešel do místnosti ministerský rada v doprovodu starší ženy. „Téměř nikdo, kdo zde pracoval před válkou, už tu není, to víte, po válce se všechno měnilo, ale tady Helga zde byla zaměstnána i v době Hájkové a trochu si na ni vzpomíná,“ vysvětloval a sotva popadal dech, protože zřejmě spěchal a kvůli strmým schodům mu trochu scházel kyslík. Helga se tvářila důležitě a poměrně silným hlasem pronesla: „Hájková byla mladičká a krásná, taková koketa. Všichni chlapi se z ní mohli zbláznit. Všechny jsme jí záviděly. A taky byla chytrá, strašně chytrá, vždyť jen těch jazyků, které ovládala. Hezky tančila a snad někde hrála v ochotnickém divadle…“ „Počkejte, počkejte,“ brzdil ji Alan, „hrála v divadle? A byla koketní? Neměla žádné potíže v komunikaci s jinými lidmi?“ „Tak, přesně jak říkáte, neměla problém. A pak tu jednoho dne, vlastně ani nevím kdy, pracovat přestala. Asi se odstěhovala. Víc nevím.“ „Znala jste se s ní osobně?“ „Ano. Ale jenom jsme se znaly, nebyly jsme přítelkyně.“ „Něčeho dalšího jste si na ní nevšimla? Nějaká zajímavost, jinakost.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522017