pak strávil celý život zkoumáním svého pupku. Divné sny, které ji rozechvívaly do morku kostí, bylo nejlepší zapomenout, a to co nejrychleji. Kdysi dávno se jí zdávalo o obětech sexuálních zločinů, se kterými se jako vyšetřovatelka z týmu státního návladního setkala. Byly to většinou děti, děti a ženy, po nichž někdo šlapal tak dlouho, až už nebyly schopné se bránit. I tyhle vzpomínky z hlavy vytřásla, což bylo rok od roku snazší, ačkoli jizva na hrdle ji nikdy úplně zapomenout nenechá. Nikdy na ně nezapomene, především na ty děti, na jejich oči, zraněná těla i srdce, ale už ji nedržely v zajetí vzpomínek a necítila vinu, že zanechala jejich nástupce osudu. Věnovala jim pět let – každý kousíček dovedností, oddanosti a vášně, co v sobě měla. Pak se vrátila domů, aby se uzdravila, našla ztracenou rovnováhu a duševní zdraví a prožila život na místě, které sytilo jejího ducha a duši dodávalo klid. V takové míře to pochopila poprvé v životě a cítila, jak se její srdce povzneslo, a právě tehdy si uvědomila slabý dunivý zvuk přicházející odkudsi zespoda. Soustředěně naslouchala. Nepřestával a přicházel jakoby z pravoboku. „Same?“ zavolala. Žádná odpověď. Starý Sam a Pete to zabalili mnohem později než ona, a jelikož neměli co doručit do konzervárny, Sam pravděpodobně ještě vyspával. Nasoukala se do oblečení a vyskočila na lávku kolem můstku, cestou si nazouvala tenisky. Vlny s něčím pravidelně narážely na trup. Na chvíli si myslela, že nejde o nic závažného, ale pak se naklonila přes zábradlí a spatřila něco, co vypadalo jako pár kusů mokrého oblečení přitisknutého k černému trupu Freyi. Najednou tu věc zachytila větší vlna a převrátila ji. Byl to muž, jehož tvář se v ranním slunci bledě zaleskla. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521880