psychologii (Richard Gerrig, Victor Nell), teorii mentální simulace a Waltonovu koncepci estetické zkušenosti jako hry na „jakoby“. Důležitou roli sehraje i fenomenologie Merleau-Pontyho, z jeho myšlení ale Ryanová nevytěží náhled na vtělenou povahu recepce, která by celou koncepci posunula novým směrem (viz zde sedmá kapitola, část „Svět vnímání“). Podle Ryanové nemusí být zanoření absolutní, exis tují zde určité stupně od úplného pohlcení až po distanci: čtenářova zkušenost s fikčním světem se tak pohybuje mezi pólem „text jako svět“ (zanoření) a „text jako hra“ (odstup, distance). K prožívání „textu jako hry“ vedou zejména různé sebereflexivní strategie, které čtenáři znemožňují prožívání estetické iluze.30 O vztahu mezer a imerze nalezneme v Narativu jako virtuální realitě jen několik poznámek, podrobněji se však o této problematice Ryanová rozepsala ve studii „From Pos sible Worlds to Storyworlds“ (Od možných světů ke světům příběhu) z roku 2019.31 Imerzivní pohled na mezery zde klade do opozice vůči výchozímu logickému přístupu: na rozdíl od logiků, v jejichž diskurzu se postavy ukazují jako neúplné, při zanoření do literárního díla jsme podle Ryanové konfrontováni s celistvými postavami. Tato celistvost není logická (jistěže nelze na mnoho otázek odpovědět), ale fenomenologická — podobně jako v reálném světě vnímáme i postavy ve fikci „úplně“ skrze konkrétní aspekty rozvrhované textem. Protiklad, který Ryanová popisuje, je zásadní a přihlašuje se v něm jedno z dlouho diskutovaných témat fenomenologie: jiná je perspektiva zjevování věcí v přirozeném postoji (zde bychom řekli: při imerzi či estetickém zakoušení) a jiná, nahlížíme-li na věci z odstupu, zvláště v badatelském postoji (zde z hlediska logiky). Odlišnost obou 30
M.-L. Ryanová: Narativ jako virtuální realita, cit. dílo, s. 115—142 a 209—236.
31
M.-L. Ryan: „From Possible Worlds to Storyworlds“, cit. dílo, zejména s. 74—81.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521871