účastník stvrzuje podpisem, že od výzkumníka dostal informace o tématu a cílech výzkumu, tedy o tom, kdo výzkum realizuje, jaká je forma účasti, anonymizace a využití dat (publikace, archivace), a zejména, že existuje možnost odmítnutí účasti nebo odstoupení od výzkumu v průběhu i po skončení.3 Souhlas aktéra s výzkumem je možné také získat ústní formou pomocí nahrávky. Pokud někteří účastníci (např. děti či lidé intelektuálně znevýhodnění) nemohou sami souhlas poskytnout, podpis je potřeba získat od jejich zástupce, například rodiče, odpovědného zástupce ve škole apod. (více Zandlová et al. 2019; Littlechild 2014) Pokud bychom data ve výzkumu a ve výzkumné zprávě neanonymizovali a pracovali i s osobními a citlivými údaji (tedy údaji, které mohou vést k identifikaci osoby jako jméno, pohlaví, adresa, fotografie apod.; k citlivým údajům patří etnický původ, politické názory, náboženské vyznání, zdravotní stav atd.), tak budeme potřebovat navíc ještě souhlas se zpracováním osobních údajů podle zákona o GDPR platného od května 2018. Pokud pro výzkum nutně osobní a citlivé údaje nepotřebujeme, pak je ani nezaznamenáváme nebo je anonymizujeme, a to jak pro analýzu, tak i pro publikování a archivaci dat. Anonymizace dat je proces odstranění identifikačních údajů z dat. Prakticky se to dělá tak, že v nahrávkách nebo přepisech rozhovorů tyto údaje co nejdříve trvale smažeme nebo je nahradíme anonymními kódy, například čísly nebo přezdívkami. Identifikační údaje uchováváme odděleně v jiném zaheslovaném souboru. Data je potřeba zabezpečit, to znamená, že fyzické záznamy dat uložíme v zamykatelné skříni, elektronické záznamy ukládáme pod hesly a neposíláme je elektronickou poštou (Zandlová et al. 2019). Zatím jsme probírali ochranu zkoumaných, ale ani zranitelnost samotného výzkumníka by se neměla opomíjet, neboť výzkumné situace mohou být nebezpečné i pro něj. Flynn a McDermott (2016) například popisují příběh mladé výzkumnice, která se zaměřovala na téma stárnutí vězňů, což v praxi znamenalo, že prováděla rozhovory s muži uvězněnými za zabití a sexuální napadení. Mluvila s nimi v uzavřeném prostoru jedné místnosti ve vězení a při rozhovorech po propuštění ji zvali na schůzku nebo do svého auta. Cítila, že zranitelnost se přesunula spíše na její stranu. O výzkumu v nebezpečném prostředí v prostorech prostituce, drogových závislostí, lidí bez domova a etnických komunit vypráví sociolog a sociální pracovník P. Matoušek (2004), který upozorňuje na řadu etických dilemat, která musel 3 Vzory informovaného souhlasu najdete např. na stránkách Fakulty humanitních studií UK: https://veda.fhs.cuni.cz/FHSVEDA-110.html.
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521838