„Kafe už si nedáš?“ Její hlas zní stařecky vyčítavě. Nechce se mi odpovídat. Ale pak otázku zopakuje. „Musím?“ „Ne.“ „Tak vidíš.“ „Co chceš v tom pokoji dělat?“ „Mám tu nějakou práci.“ „Aha.“ Když jí postel převlékám, narážím klouby prstů do stěny, jak prudkými pohyby zastrkávám prostěradlo pod matraci. Mám sto chutí dát jí pod něj něco ostrého, ale raději zatnu zuby, chvíli otálím a pak se vrátím do kuchyně. Snažím se myslet na to, že je stará. Mohla by se zhroutit, přetáhnout mě holí, mrštit po mně konvici na kávu. Jako pomstu za všechno, co jsem jí vzala. Bude lepší nic neříkat. Není jenom moje vina, že to dopadlo takhle, ačkoli jsem to uvedla do pohybu já.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521603