Annie Westová
opřel o Cořino tělo. Od svých osmi let si nedovolil snít. Žádné fantazie. Žádný sentiment. Podobné znepokojivé myšlenky odpluly, když se k němu Cora naléhavě přitiskla. Strato byl připravený jí dát to, po čem teď tak toužila. Nejprve ji uspokojil prsty, dokud se neroztřásla a nevykřikla. Teprve potom ukojil svou touhu. Rychle a tvrdě přirážel, dokud se mu pohled na modré moře nerozmazal a neovládlo ho vyvrcholení. Když se o něco později dokázali pohnout, přenesl ji do lázní. Stočila se mu do náruče, zády se mu opřela o hrudník a společně sledovali příchod dalšího nádherného dne. Strato se však zachmuřil. Jsou spolu jen týden a on už si nedokáže představit, že ji nechá odejít. S každou jinou by už nedočkavě vyhlížel konec jejich románku. Tak proč ne teď? „Už tolikrát jsem se chtěla na něco zeptat, ale ty mě pořád rozptyluješ.“ Cora se pohnula, jako by se od něj chtěla odtáhnout. Ale on ji nepustil. Takhle to bylo příjemnější. „Otec se o tom zmínil.“ „Nějaký problém s rezervacemi?“ Podle otce šlo všechno hladce. Trajekt přivážející hosty z pevniny a zpátky se stal neoficiálním veřejným trajektem mezi ostrovem a pevninou. „Ne, to je v pořádku. S tou spoustou hostů mají všichni plné ruce práce. Dokonce i obchody v přístavu hlásí lepší tržby.“ „Takže?“ Prstem jí zlehka přejížděl přes krk a okolo ucha. Ucítil, jak se zachvěla. „Říká ti něco organizace Asteri?“ Strato se nehýbal. „Proč se ptáš?“ „Otec říkal, že někdo z organizace jménem Asteri si také zamluvil několik pokojů.“ „Takže?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521561