Caitlin Crewsová
„Bylo to…,“ zavrtěla hlavou. „Už jsem blízko takových skrumáží byla, pochopitelně. Když na mne naposledy křičeli mé jméno, napůl jsem spala. Já slyšela všechny hnusné věci, které o mně tvrdili. Jejich křik. Nechápu, jak ti to může připadat sebeméně zábavné.“ A nějak se to zdálo správné, když ruce přesunul a sevřel jí ramena. Dostatečně jemně, ale držel ji. „Protože to úplně stačilo,“ řekl a shlížel na ni. „Jeden večer venku a už jsou tady.“ Stále slyšela křik v uších a oči měla stále oslněné od všech aparátů. „Proč o to stojíš?“ Vypadal zmateně. „Už jsme to probrali.“ „Neprobrali jsme to. Řečnil jsi o vyprávění příběhů a překrucování narativů, ale já nemyslela…,“ vytratil se její hlas. „Co jsi čekala? Jaký výsledek?“ otázal se chraplavě. Nevěděla, proč to zní tak hlasitě, když uvážila opravdový halas venku. A když věděla, že on sám nekřičí. Nina ale dokázala jenom zavrtět hlavou. „Já nevím.“ „Věř mi.“ Sevřel ji trochu těsněji a pak ji pustil. Náhle si vybavila bronzovou masku v hale v jeho paláci. Nikdy se jí tolik nepodobal jako nyní. A v jeho obličeji nebylo ani stopy po smíchu. „Přesně tohle jsem chtěl.“ A v tom to právě bylo, pomyslela si později. Byla zavřená ve svém pokoji, se světly Paříže proudícími skrz kapky deště, které pokrývaly okno. Jako slzy, které sama odmítala prolít. Věřila, že všechno tohle Zeus chtěl. Ale jak měla uvěřit, že to je dobré i pro ni nebo pro dítě? 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521552