98
a do mě je zamilovaný. Jenže oni kritizují i mě. Slýchám poznámky, průpovídky pokaždé, když jdeme ven… No třeba včera večer u de Setových si hrál před paní domu na seladona opravdu vulgárním způsobem. A mně bylo tak strašně trapně! Doma si připadám jako host, protože nemusím vůbec otevřít pusu: všichni se obracejí jen na tvoji matku. Dokonce mám pocit, že služebnictvo na mě divně kouká. Tvoje máti je sice učiněná světice, ale nutí mě držet pusu a krok.“ Frančin výlev nabral prudkost rozvodněné řeky. Ze rtů jí unikne vzlyknutí. „Vždycky si najde něco, co mi může vytknout, a nejenom ona. Všichni, všichni, celé město! Dyž mluvim málo, dyž mluvim moc, jak se voblíkám… Ať udělám, co udělám, je to špatně a já nevim, jak se mám chovat.“ Giulia vrtí hlavou a ve tváři se jí střídají emoce, které Franca dokáže jen těžko rozluštit. Švagrová povytáhne jedno obočí. „Ty seš moc hodná, moje milá Franko. Až moc. Ty musíš začít cenit zuby, jináč tě sežerou zaživa a na zemi nechaj jen vohlodaný kosti. A to platí i pro moji máti.“ Franca vykulí svoje zelené oči. Giulia použila silné výrazy, ve své brutální upřímnosti skoro archaické. „Vážně?“ zeptá se a vzlykne. „No jo.“ Giulia vstane a vydá se k proskleným stěnám. „Myslíš, že jsem si nevšimla, jak ti je?“ Nepočká, až se švagrová vydá za ní, a Franca musí zrychlit krok, aby ji dohonila. „Ty jsi teď donna Franca Floriová. A ne moje matka, vdova, která už se stará jen o to, aby dala sloužit mši za otcovu duši. Ty jsi Ignaziova manželka a on je hlavou rodiny, musíš si proto vzít, co ti náleží, počínaje respektem.“ Uchopí ji za paže a mluví k ní pár centimetrů od jejího obličeje. „Když jsem se vdala, otec mi vyložil, že mi nikdo nikdy nesmí zkřížit cestu. Že se v první řadě musím bránit já sama, jinak mě rodina mého manžela udusí. A totéž teď říkám já tobě.“ Pronikavě si ji prohlíží. „Mám svého bratra ráda, ale já ho znám: je to větroplach, motá se kolem něj moc ženských.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521534