NAGORI
Necítila jsem samozřejmě vůni květů venku poprvé. V Granadě v Andalusii, kde jsem víc než deset let po sobě trávila léto, postupné objevování a mizení vůně květů, listů a bylin udávalo rytmus dnům skoro jako hodiny. Toho dne jsem však ty pomerančovníkové květy pocítila jako osobu, jako by mi někdo poklepal na rameno. Jako kdosi stejně celistvý, jako jsem byla sama, a také významnější, protože stromy mohou v tomto světě žít déle než já. Takto se mě dotkla jiná přítomnost na tomto světě, možná solidnější než ta naše a v každém případě krásná. Pro lidi, kteří mají to štěstí, že žijí na venkově, je to možná úplně běžná věc. Je fakt, že se nezdálo, že by tyto jevy tak silně působily na mou sousedku ve Ville, která vždy žila uprostřed přírody. Villa Medici jí naopak připadala hlučná a rušná a Řím jako příliš veliké město s příliš málo zelení. Já jako městský člověk jsem byla vždy vnímavá k pachům, které jsou v první řadě stopou činností našeho života. V dětství 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521497