Prodírání se pravou divočinou je však úplně jiný zážitek a Echo cítí probuzení čehosi pradávného, dosud neznámý, pevně soustředěný stav mysli. Pro toulavé představy není místo. Echo myslí jen na věci jako: pozor na ten kořen, běž doleva, to vypadá jedovatě, pozor na ten kámen, je to bezpečný, měkká hlína, dobrá, tak doprava, obejdi to, opatrně, opatrně, OPATRNĚ. Každý krok má tucet variant a s každým dalším se pravidla znovu mění. Putovat po cestě je jako plout po hladině. Cestovat mimo ni je, jak Echo zjišťuje, jako tanec mezi střepy. Les je však nádherný a v droboučkých mezírkách vnímání mezi neuklouzni po kamínkách, pozor na tu kyt ku, přelez, podlez, OPATRNĚ, Echo obdivuje jeho nepopiratelnou krásu. Ví jistě, že než celý tenhle výlet skončí, dostane pár žihadel a pěkně se odře, ale jakmile si na chůzi v podrostu trochu zvykne, začne si to užívat. Usmívá se a cítí stejné omamné rebelství jako při odchodu z Hameřic. Je to docela zábava. „Pozor na tu noru,“ varuje Hnízdo. „Tady bydlí nějaké lasice pilňuchy!“ Echo si všimne malých pravidelných děr v zemi a opatrně je obejde. „Děkuju,“ řekne. „Po vymknutém kotníku vážně neprahnu.“ „A po jablečňácích asi taky ne.“ Echo zpozorní a klopýtne. „Po čemže?“ „Po pavoucích jablečňácích. Žijí s lasicemi ve vzájemně prospěšné symbióze. Je to úžasné. Lasice jim poskytnou životní prostor a nechají je na pokoji a jablečňáci zase odstrašují velké predátory.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521416