sebe všechny je stejný nesmyl jako s nimi splynout. Naučte se rozeznávat vlastní myšlenky od cizích, tak se v druhých neztratíte a můžete s nimi skutečně diskutovat. Nevžívejte se jen do trpících, ale i do těch spokojených, protože jako vysoce citlivá bytost nefiltrujete vnější podněty stejně jako ostatní.“ „Sedí na mě veškeré příznaky syndromu vyhoření. Každý je asi někdy unavený a ospalý, ale u mě se jedná o setrvalý stav bez ohledu na fyzickou námahu, a to už odmala.“ „Adrenální únava je typickým zdravotním problémem vysoce citlivých lidí. Projevuje se vyčerpáním, nespavostí, úzkostí, neschopností jasně uvažovat a různými bolesti. Příčinou je zřejmě nedostatek kortizolu a jiných hormonů v souvislosti se špatnou funkcí nadledvinek kvůli stresu.“
----„Čau Růžo, potkala jsem v Pražský Čendu. Řekl mi, co se stalo Chlupovi. To je strašný!“ „Čau Viktorko, sama víš, jak já se těšila, až bude běhat po zahradě a teď bojuje o život. Zbytečně byl hospitalizovaný na dvou klinikách, přičemž ta jedna byla až v Praze a působí tam nějaký specialista přes oči. Namísto oka už má jen nepatrnou škvírku a okolo podivné kožní krátery bez chlupů. Podívej se na něj, zavedu tě za ním. Nebo ne, radši se nedívej. Není to hezký pohled. On už by se i bál po tom všem ukazování všude možně. Asi i proto, že jsem neměla sílu mu dál způsobovat sama bolest jsem ho nechala v odborné péči. Za těžké peníze. A zpětně se dozvěděla, že obě slavné hospitalizace spočívaly v tom, že s koncem ordinačních hodin z veteriny veškerý personál odešel a dostavil se až na druhý den zase se začátkem ordinačních hodin. Je otázka, kolik času takto něj vůbec měli při plné čekárně lidí a zvířat. Viktorko, za tolik peněz! Ty kočky s všemožnými bolestmi tam nechávají zavřené bez dohledu jen v malých přepravkách, snad s vodou, ale veškerou potřebu musí vykonat pod sebe, ani kočičí záchod se jim do tak malého prostoru nevejde.“ „A tuší někdo, co mu tedy vlastně je?“ „Nejdřív pořád říkali, že oko je v pořádku a že to nic není. Všichni se podívali, podrbali na hlavě a po zaplacení nehorázných peněz jsem odcházela jen s nějakými dalšími antibiotiky na zánět v oku. Operovat ho nikdo nechce. Možnost nádoru byla tím pražským specialistou přes oči vyloučena. S postupem času stále víc vše nasvědčuje tomu, že jen v laboratoři udělali chybu nebo zaměnili či špatně odebrali vzorek, co já vím, ale i jen podle fotek na internetu vše nasvědčuje tomu, že to nádor opravdu je. Nádor kůže. Teď už je na operaci pozdě, museli by odebrat velký kus z Chlupova obličeje. Ten oční specialista z Prahy mi v době, kdy předpokládal, že má Chlup rakovinu, barvitě vylíčil, jak bez operace nádor postupně Chlupovi za strašných bolestí vytlačí oko ven, ale nakonec to uzavřel s tím, že se o rakovinu nejedná. Dodal, že se Chlupovi přestaly v oku tvořit slzy a že jen tím musí strašně trpět. Přislíbil vyjmutí oka, aby se netrápil. Pak na týden onemocněl. Já už se Chlupa bála mít doma, nevěděla jsem, co bych dělala, kdyby mu kůže praskla, proto jsem Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521216