le navrženého pojmu já a konkrétněji Nietzscheho autobiografie také číst. Zřejmé je, že Nietzsche chce svou naukou podtrhnout asketickému ideálu aspoň jednu nohu. Nepochybuje, že v jeho náboženské podobě je otřesen. Jenže se začíná přerozovat do nových podob. Asketické ideály se na úrovni společnosti vyznačují třeba tím, že člověku předkládají jeden cíl. Přinejmenším jedno poselství věčného návratu tkví v tom, že takový jeden cíl, smysl života, směr, jímž se máme ubírat, neexistuje. Samo bytí je nevinné.56 Nesměřuje ven ze sebe, ale cyklí se v sobě; proto je důležitým motivem opakování. Nic nového nás nečeká. Vše jsme již zažili.57 Otázkou je, co je to, co se vrací. Sama nauka nám říká, že se vrací každá událost, včetně „pomalého pavouka“58 na cestě. Já se však od litery odchýlím. Mám za to, že existují důvody, proč věčný návrat téhož takto nevykládat, anebo přinejmenším ne jen takto. Nietzsche nakonec nechce tvrdit, že se vrací každá jednotlivost, ale že žijeme stále stejnou strukturu času – ta je neměnná a tu máme, nakolik se stáváme sami sebou, bez ustání zpřítomňovat. Věčnost tohoto návratu tkví nikoli v návratu toho, co je totožné (das Selbe), ale toho, co je týmž, dokonce toho, co si je rovné (das Gleiche). V tomto čtení Nietzsche netvrdí, že se věčně vrací každá jednotlivá událost, přesně jak se odvinula; vrací se stejné poměry, jak naznačuje slovo „das Gleiche“, kterým nemíníme jen stejnost ve smyslu Gleichheit, ale i rovnost, která odkazuje ke vztahu. To, co se vrací, jsou poměry, vrací se struktura.59 56
57 58 59
„Nejdůležitější stanovisko: dosáhnout neviny dění tím, že se vyloučí účely.“ F. Nietzsche: Kritische Studienausgabe, X. Nachgelassene Fragmente 1882–1884, München 1999, s. 245. Právě to je jádrem nauky o věčném návratu, ať už ji interpretujeme jakkoli. F. Nietzsche: Tak pravil Zarathustra, s. 285. Předností tohoto čtení je, že skýtá smíření dvou častých, ale protikladných interpretací. Podle kosmologické verze předkládá Nietzsche teorii o kosmických cyklech, a tudíž rovněž o skutečných stavech universa. Takovou interpretaci nabízí Löwith (Sämtliche Schriften, VI. Anhang zu Nietzsches Philosophie der ewigen Wiederkehr des Gleichen, Stuttgart 1987). Jiní mají za to, že Nietzsche předkládá myšlenkový experiment a nesnaží se formulovat kosmologický princip. Podle etické interpretace vyzývá člověka, aby jednal, jako by měl svůj život žít nespočetněkrát. Podle mého čtení se věčný návrat téhož zaobírá povahou času a potud se skutečně vztahuje k důležitému kosmologickému principu. Ale tento
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521148