krásné příběhy, které se odehrávají u jezer se čluny a přáteli a nudlovým salátem. HAVEL: Žabinec brčkem neusmažíš. SCHWARZENEGGER: Když to krvácí, můžeš to zabít. STALLONE: Ty jsi choroba. Já jsem lék. NICHOLSON: Co ti mám povídat? Máš recht. Když máš recht, máš recht, a ty máš recht. HAVEL: Ani klekánice nenosí semenec na půdu sama. SCHWARZENEGGER (po cestě na toaletu): Já se vrátím! HAVEL: Kdo ví, kde má čmelák žihadlo, tomu nejsou kalhoty nikdy krátké. STALLONE: Povím vám něco, co víte i beze mě. Svět není samý sluníčko a duha. Je to zlý a hnusný místo, a ať je člověk sebetvrdší, srazí tě na kolena a bude tě tam držet napořád, když ho necháš. Ty, já ani žádnej jinej nemáme takovou ránu jako život. JÁ: Kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil. NICHOLSON: Uhni z cesty, synku, bereš mi kyslík. Děláš ostudu depresi. HAVEL: Nebuďte smutnej. STALLONE: Jsme jen stín, kouř v očích, duchové, skrývající se v noci. NICHOLSON: Člověk má v životě lhát jen dvěma druhům lidí… Policajtům a milenkám. SCHWARZENEGGER (vrací se): Na politice mi nezáleží. Záleží mi na přežití. Co je na životě nejlepší? Drtit své nepřátele, vidět je před sebou prchat a poslouchat nářek jejich žen. STALLONE: Buď se dá žít pro nic, anebo umřít pro něco. 109
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521081