„No, jsme v lese, třeba je to srnka, nebo jelen, možná nějaký pták, káně, nebo…“ „Nebo?“ „Nebo prase!“ křikl Tom ve chvíli, kdy ze křoví vyběhl divočák a s hlubokým funěním uháněl rov nou k nim. „Zdrhééj!“ zvolal Tomáš a Michal spolužáka po prvé v životě poslechl. Chlapci se chytili kolem pasu a společně jako jeden muž doběhli k mysliveckému posedu, který stál kousek před nimi. Vylezli do po loviny širokého žebříku a vyčkávali, co se bude dít. K jejich velké úlevě zvíře nejevilo o dva vystrašené kluky zájem. Očichalo posed kolem dokola a zmi zelo v houští. „Co žere takový divočák?“ zeptal se Michal. „Neboj, tebe ne,“ zakřenil se Tomáš. „Hlavně trá vu, žaludy, všelijaké bobule, ale i myši nebo krysy.“ Díky tomu, kolik času teď trávil na Hejkalce s dě dečkem, se chlapec ve zvířatech vyznal. Kluci naznali, že je načase roztrhnout provázek, který je svazoval k sobě. Poklad už stejně nenajdou. Budou rádi, když vůbec objeví cestu zpátky. Slezli dolů ze žebříku a v tu ránu uslyšeli volání: „Michalé, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520884