Jsem si zatraceně jistej, že bych vyskočil a naběhnul na hřiště. Nad tím teď ale nemusím vůbec přemýšlet. Spíš by mě zajímalo, jestli mi někdy odpoví Lydia. V neděli jsem se rozhodl, že se jí konečně ozvu. Pozval jsem ji na snídani. Nechtěl jsem moc tlačit na pilu večeří. Už párkrát v průběhu minulého měsíce mi napsala. V zásadě se ptala na to samé… zda jsem v pořádku. Nebyl jsem dost v pořádku na to, abych jí čelil. Ne po tom, co jsem ji nechal tehdy odejít. Neviděli jsme se ani při podpisu rozvodových papírů, všechno zařizovali právníci. Měl bych se omluvit? Možná bych mohl naběhnout s kyticí tulipánů, které má nejradši. Bude o mě mít starost? Nebo mi poví… já ti to říkala? Při cestě domů mi zavibroval v kapse telefon. Vytáhl jsem ho a spatřil zprávu od ní. Vida, já o vlku… To je dost, že se ozveš. Teď nemám čas. Příští neděle v osm? Jojo, moje křehká Lydia. No co, nikdy jsem nebyl na bezradné ženušky v domácnosti. Budu se těšit. Tam co vždy? Ok. Naše výměna zpráv byla podstatně kratší, než co pamatuju. Tenkrát, kdykoliv jsem se dostal k telefonu, jsem jí napsal celé slohy. Nikdy jsem nebyl tichý typ.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520724