98
Kirsty Manningová
le dopadajícím sem ze dvou okének u stropu rázovala po místnosti. Margot zatajila dech. Ta žena vypadala tak trochu jako blázen. „Mademoiselle Murantová, seznamte se se svojí novou spolubydlící. To je mademoiselle Bissetová.“ Dozorce jí sundal pouta. „Joséphine.“ Žena k ní přikročila a natáhla ruku, aby si s ní potřásla. Zdála se být zhruba stejně stará, ale měla v sobě jistou nevypočitatelnost – její napjaté tělo jako by se chystalo každým okamžikem zaútočit jako šelma. Margot současně fascinovala a uváděla do rozpaků. „Margot,“ odpověděla nesměle a s uzarděním přijala nabízenou ruku. Ta byla na rozdíl od její měkká a bez mozolů. Margot uvažovala, jakou práci asi ty ruce vykonávaly, a došla k závěru, že nejspíš žádnou. Joséphine je určitě bohatá – takové dlaně měly i mademoiselle Schramsburgová nebo madame Munroová. Zamračila se a hned obrazy těch žen zahnala z mysli. Dozorce se ohlédl přes rameno a předal Joséphine bonboniérku ukrytou v kapse. „Bonne année, mademoiselle Murantová,“ popřál jí srdečně. „Ať vám tento rok přinese la liberté et la victoire.“ Jeho slova Margot dojala. Uplynulo už šest měsíců od doby, co Německo zabralo Francii, a prý se na jeho stranu přidaly kromě Itálie i Slovensko a Maďarsko a teď Japonsko. Svět za zdmi vězení se měnil, hranice se přesouvaly. Ty země však Margot nezajímaly, dokázala myslet jen na svoji matku. Našla si Vivienne ve vesnici nějaké bezpečné útočiště? Stará se o ni někdo? Ve věznici, kde byla zavřená během soudního přelíčení, požádala o papír a pero, aby matce napsala, ale jejím žádostem nevěnoval nikdo pozornost. Kdo by dbal v přeplněné věznici na prosby nějaké vesnické holky? Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520532