svému tříčlennému týmu, k tomu ještě schvaluje faktury, dovolené a řeší tisíc administrativních drobností – asi by to chtělo i sekretářku, pomyslí si Wiktor zoufale, když mu v tu nejhorší možnou chvíli dojdou sponky v sešívačce. Oliwie cítí tlak, který na Wiktora vyvíjí jeho práce, a snaží se mu pomáhat alespoň v tom, co je v jejích silách. Připravuje mu svačiny do práce i večeře doma, snaží se ho povzbudit na duchu a rozveselit. Wiktor se snaží, ale náročnost práce se na něm podepisuje. „Myslím, že byste měli přijmout ještě alespoň jednoho projektanta a asistentku, která ti bude vyřizovat administrativní agendu. Firma má zakázky a začíná ti přerůstat přes hlavu. Pokud to budeš ignorovat, sekneš sebou a nepomůže to ani firmě, ani tobě.“ „Já vím, máš pravdu, ale hledat zaměstnance zase zabírá čas.“ „Tak já ti pomůžu. Mám v pondělí a v pátek volno, čili buď ti můžu vypomáhat na pár hodin v týdnu já, anebo se můžu zaměřit na hledání a najít ti nějakou asistentku, napsat inzerát, dát ho na internet, zařídit pohovory a tak. Ty by ses zúčastnil až druhého kola, kam by postoupilo pár dobrých kandidátek.“ „To bys udělala?“ „Jasně, ale musíš mi říct, co přesně chceš, aby uměly. Zda je chceš nějak testovat a tak.“ „No, zejména znalost práce na počítači, možná nějaká zkušenost s administrativní prací nebo koncipováním smluv a hlavně pečlivost a zodpovědnost.“ „Fajn, tak já si to poznamenám. A kolik byste jí mohli nabídnout na hodinu?“ „Uf, to je těžší otázka. Tak možná 15 zlotých čistého a ideální by bylo, kdyby mohla chodit tak na tři až čtyři hodiny denně každý den.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520516