Jadesola Jamesová
tváří nepřeběhl doběla rozžhavený vztek, který v něm zmínka o těch dvou zažehla. „I kdybych si tě vzal na střeše Empire State Building, neřeknou ani slovo,“ odvětil ostře. „V mém životě už nefigurují a podnikl jsem právní kroky, aby to tak zůstalo!“ Kittyiny hnědé oči byly kulaté jako míče. „Co se stalo?“ Laurence v duchu zaklel. O jeho rozchodu s rodiči vědělo jen pár lidí a Kittyino vyptávání ho zastihlo nepřipraveného. „Copak jsi neposlouchala, když jsem ti říkal o tom daňovém podvodu, Kitty? Můj otec je manipulativní mizera a moje máma je jeho bezpáteřní okrasa,“ řekl a nechal všechnu tu hořkost, ať si kape z každého slova. Místo co by sklonil hlavu, přinutil se dívat přímo na Kitty. „A ty bys to měla vědět lépe než kdokoli jiný. Vážně myslíš, že jsi byla něco víc než fígl v jeho kampani?“ Kitty ztěžka polkla. „Zamysli se nad tím,“ štěkl. „Víš přece, jak snadno se tě zbavili. Udělali to, jakmile jsi přestala být užitečná.“ Prozrazoval příliš mnoho… stával se příliš emocionálním. Pokud Kitty bude tenhle rozhovor prodlužovat, pokud se v tom bude vrtat… Zmlkni, Laurenci! Odvrátil se od ní a začal si pohrávat s manžetovým knoflíčkem. Když se vzpamatoval a znovu se na ni podíval, Kitty už přeuspořádala rysy svého obličeje v neutrální výraz. „To je mi opravdu líto,“ řekla tiše, jako by jí právě něco došlo. „Nic se neděje.“ Už teď svého výbuchu litoval, ale říkat jí to nebude. „A tam budeš v pohodě. Široká divácká veřejnost se skládá většinou z idiotů.“ „Pravděpodobnější je, že se oni budou bát mě,“ ukázala si na tvář. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520476