Jadesola Jamesová
tváří nepřeběhl doběla rozžhavený vztek, který v něm zmínka o těch dvou zažehla. „I kdybych si tě vzal na střeše Empire State Building, neřeknou ani slovo,“ odvětil ostře. „V mém životě už nefigurují a podnikl jsem právní kroky, aby to tak zůstalo!“ Kittyiny hnědé oči byly kulaté jako míče. „Co se stalo?“ Laurence v duchu zaklel. O jeho rozchodu s rodiči vědělo jen pár lidí a Kittyino vyptávání ho zastihlo nepřipraveného. „Copak jsi neposlouchala, když jsem ti říkal o tom daňovém podvodu, Kitty? Můj otec je manipulativní mizera a moje máma je jeho bezpáteřní okrasa,“ řekl a nechal všechnu tu hořkost, ať si kape z každého slova. Místo co by sklonil hlavu, přinutil se dívat přímo na Kitty. „A ty bys to měla vědět lépe než kdokoli jiný. Vážně myslíš, že jsi byla něco víc než fígl v jeho kampani?“ Kitty ztěžka polkla. „Zamysli se nad tím,“ štěkl. „Víš přece, jak snadno se tě zbavili. Udělali to, jakmile jsi přestala být užitečná.“ Prozrazoval příliš mnoho… stával se příliš emocionálním. Pokud Kitty bude tenhle rozhovor prodlužovat, pokud se v tom bude vrtat… Zmlkni, Laurenci! Odvrátil se od ní a začal si pohrávat s manžetovým knoflíčkem. Když se vzpamatoval a znovu se na ni podíval, Kitty už přeuspořádala rysy svého obličeje v neutrální výraz. „To je mi opravdu líto,“ řekla tiše, jako by jí právě něco došlo. „Nic se neděje.“ Už teď svého výbuchu litoval, ale říkat jí to nebude. „A tam budeš v pohodě. Široká divácká veřejnost se skládá většinou z idiotů.“ „Pravděpodobnější je, že se oni budou bát mě,“ ukázala si na tvář. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520476
Mohla by ho zachránit…
Laurenceovi zacukaly koutky. „Máma se na focení vždycky líčila sama,“ řekl. A těmi slovy jako by se přenesl zpátky do dětství a viděl matku, jak si stěžuje, že maskérky „to nikdy netrefí“, zatímco si nanáší na zakázku namíchaný základ, aby její hebká pleť získala hloubku. Taková je paměť: čas od času pronikla vztekem, který při pomyšlení na matku cítil, vzpomínka tak lehce jako kouř trhlinou ve zdi. „Vylepšit, nedusit,“ přikazovala matka. „Lehkou rukou. Moje pleť září i bez pomoci.“ Pomoc nepotřebovala ani ta Kittyina. Kitty zářila i v ostrém fluorescenčním světle v přívěsu, ba dokonce i pod těmi příšernými líčidly. Laurence se náhle zvedl z maskérského křesla s vysokým opěradlem a došel ke Kitty, která se opřela. „Co je?“ „Máš s sebou svůj mejkap?“ chtěl vědět. „Něco jo…“ „Máš pravdu. Je to děs,“ prohlásil Laurence a do hlasu mu prosáklo pobavení. „Nehýbej se a zvedni bradu – pomůžu ti dostat to dolů. Mohla by sis ušpinit šaty.“ Během řeči roztrhl balení vlhčených ubrousků na toaletním stolku. „Hrozně se na tom nadřela,“ váhala Kitty. „Je to na tobě, ale vypadáš jako vystřižená z Dynastie.“ A za okamžik dodal: „Nebo jako nějaký klaun.“ To Kitty stačilo. Zafuněla, ale pak si od Laurence nechala obličej otřít. Líčení šlo dolů lehce a její tělo, tak blízko tomu jeho, bylo stejně napjaté jako rozpálené. „Měla bych se ptát, proč se tak vyznáš v dámském mejkapu a v Dynastii?“ prohodila po chvíli, stěží pohybujíc rty. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520476
Jadesola Jamesová
Bez úsměvu se zasmál. „Matka supermodelka se závislostí na mýdlových operách.“ A také si libovala v nakupování a společenských aktivitách a vždy působila poněkud vyčerpaně… jako by ji bohatství příliš tížilo. „Aha. No jo…“ „Dokud se otec nerozhodl, že se chce ucházet o veřejný úřad, jezdíval jsem s ní. Pak už na mě neměla čas.“ Když to říkal, pocítil zvláštní bodnutí. Matku odepsal stejně jako otce – v jeho hlavě se provinila tím, že otci pomáhala –, ale občas se mu po ní stýskalo. Kitty otevřela oči a Laurence zasáhl podivný blesk. „Děkuju, Laurenci.“ „Za co?“ Z jejích rtů znělo v tomto prostoru jeho jméno zvláštně důvěrně. Sáhl po malé utěrce a pustil kohoutek umyvadla vpravo od stolku. Voda byla čirá a horká. Namočil utěrku a vyždímal ji. „Nejmodernější lázeňská kúra,“ prohlásil a přitiskl jí teplou utěrku k tvářím. Z jejích plných rtů unikl potěšený výdech. Laurence cítil reakci vlastního těla. Ale nedovolil si o tom přemýšlet. Nebylo by to správné. „Připadám si jako v ráji,“ zamumlala Kitty a znovu zavřela oči. Laurence si odkašlal, a aby přerušil ticho, řekl: „Budeš skvělá.“ Její kůže se pod hebkým kaštanovým odstínem zbarvila dorůžova, jak horkem, tak jejich těsnou blízkostí. „Děkuju,“ zopakovala. „No jo.“ Byla dost blízko, aby ji mohl políbit. Nepodívala se na něj, ale kéž by to udělala. Zoufale po tom toužil. „Kitty,“ zabručel a dotkl se její brady. Když otevřela oči, žaludek se mu zhoupl až ke 100 Ukázka elektronické knihy