ta jemst ví stříbrné klisny • s větrem o z ávod
Každopádně: bez těch dvou to teď nezvládne. Rychle naťukala do mobilu zprávu: AVA: SOS! Mám novinky! Přijeďte co nejrychleji do Hájovny. Prosím!!! Pak vyskočila z postele. Nesměla teď promarnit ani vteřinu. Za žádnou cenu nesmí přijít pozdě. Rozzlobenou Elsii teď opravdu nemůže potřebovat. Ani rozzlobenou veterinářku – jen proto, že jedna o druhé nic netušila. Měla štěstí. Stihla k Hájovně dorazit před doktorkou Grünbergovou. Elaf i Lou přijeli chviličku po ní a Ava jim v rychlosti vylíčila, co se stalo. Lou se tvářila zaraženě. „Aha,“ prohodila. „Já myslela, že to souvisí s…, á…, ale to nic.“ Odmlčela se a nenápadně mrkla směrem k Elafovi. Ten si toho naštěstí nevšiml, jen řekl Avě: „Ve tvé kůži bych teda teď vězet nechtěl. Asi bys měla rovnou běžet za Elsií. My tady odchytíme tu doktorku, jakmile se objeví.“ Z kapsy vytáhl mobil a zkontroloval čas. „A to může být každou chvilku.“ Ava se na něj vděčně usmála a odběhla, až za ní létaly kamínky. Přemítala, jak asi Elsie zareaguje, což jí vyšlo jako nevypočitatelná věc. Rozhodně musí nejdřív za Elsií, potom teprve za Silvestrem. Ten je něco jako dobromyslný medvěd. Když mu Ava pořádně vysvětlí, jak to všechno myslela, určitě se na ni už nebude zlobit. Naproti tomu Elsie – ta dovede pěkně vypěnit, když na to přijde. Však ono to nějak dopadne, dodávala si Ava odvahy. Mezitím už byla na pěšině, mířící k jízdárně. Elsii našla jako obvykle za jízdárnou, ve stáji pro remonty. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520154