patřičný kulturní kapitál. Ocitli se však ve složitých sociálních podmínkách. Nejsou všichni chudí, ale jejich příjmy jsou skrovné a nejsou sociálně zabezpečeni. Získávají jen nárazovou, špatně placenou práci, často pracují v šedé ekonomice. Musejí se uskrovňovat, aby si mohli pořídit knihy, počítač, občas drogy. Získávají nárazovou obživu díky síti svých přátel a známých. Většinou nemají děti, neuživili by je. Nemívají ani auto a z finančních důvodů nejezdí na dovolenou. Udržují úzké vztahy s rodiči i prarodiči, často si mohou jedině díky jim opatřit bydlení. Styděli by se obrátit o pomoc na sociální pracovníky. Vzhledem k charakteru své nárazové obživy jsou jen málo chráněni zákoníkem práce a nepobírají dávky v nezaměstnanosti. Mají nedůvě98 | ru k institucím a odmítají být v nich trvale zaměstnáni. Nejsou ochotni pracovat v kanceláři či jako učitelé. Dělají to, co je baví, pracují často ve dne v noci. Jde jim spíše o intelektuální úspěch než o pozice a kariéru. Chtějí tvořit, vynalézat, třeba i s omezenými prostředky. Kritizují firmy, že jsou příliš byrokratické, a snaží se pracovat efektivněji než ony. Nechodí k lékaři, žijí ve stresu a depresi. Legislativa nemyslí na jejich specifičnost, zaměstnavatelé rádi využívají jejich situace. Tato situace je do značné míry závislá na síti kontaktů jejich rodičů. Pokud tyto sítě fungují dobře, mají zajištěnu zajímavou práci a nemálo příležitostí. Pokud nemohou rodinné sítě využívat, ztrácejí se v anonymní mase neúspěšných žadatelů. Jejich vlastní sítě kontaktů nebývají příliš trvalé a účinné. Žijí na okraji světa práce, který jich bohatě využívá. Mají značnou volnost, ovšem jen omezené finanční prostředky. Většinou by tento styl života neměnili za nudný zaměstnanecký poměr na plný úvazek. Navzájem si konkurují a srážejí cenu v soutěži bez pravidel. Nejsou nikde zastoupeni, nemohou vyjednávat kolektivně. Zastávají se práv druhých, ale sami žádná práva nemají. Dokonale odpovídají liberálnímu ideálu. Žijí v džungli, kde mohou uspět jedině na úkor druhého. Je to divoké, deregulované prostředí se všudypřítomnou konkurencí a s minimem vzájemné solidarity. Když se někdo z nich vzbouří proti špatným podmínkám, hned na jeho místo ochotně nastoupí další. Často využívají subdodavatele, kteří jsou v ještě prekérnější situaci než oni. Nemohou si dovolit nesouhlasit s podmínkami, příště by jim už nezavolali. V naprosté většině volí levicově, ale jsou proti odborům, které obviňují z toho, že chrání jen trvalé zaměstnance. V závěru vyjadřují autorky naději, že až půjde do důchodu generace 60. let, tito prekérní intelektuálové snad získají trvalejší práci a zaměstnání. Ve své další knize obě autorky sledují své respondentky a respondenty o několik let později (Rambach a Rambach 2009). Figurují mezi nimi autoři ne příliš úspěšných knih, badatelé bez místa, učitelé na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520120
záskok, externí přispěvatelé do novin, nárazoví překladatelé, nezávislí editoři, korektoři, architekti bez zakázek. Protože nejsou v námezdním poměru, nemusejí se bát propouštění. Obávají se toho, že nedostanou zakázku. Nemají rádi firmy a organizace, chtějí být stranou konfliktů o postavení v hierarchii. Prožívají trvalý stres z toho, že příležitost nedostanou. Zatímco zaměstnanec je placen za čas, který věnuje určité činnosti, a firma hradí i některé jeho další náklady, oni jsou placeni jen za výsledek práce. V závodě s druhými se dopouštějí drobných falšování u pojišťoven. Prošlé potraviny, které se vyhazují v obchodech, si berou údajně pro svá domácí zvířata. Nemohou si dovolit být nemocní. Někteří obětují svůj zrak a chrup, protože péče o ně a léčení jsou nákladné. Někdy jim ledničku naplní rodiče, kteří za ně občas | 99 platí i nájem. V podstatě jim jejich rodiny původu zajišťují sociální bydlení, na které by jinak neměli nárok. Občas pomáhá lépe zajištěný partner. Když se jim svazek zhroutí, musejí si hledat trvalou práci. Žijí přítomností, vystačí si s kalendářem na měsíc či šest týdnů. Horizont čtyř či pěti měsíců je už pro ně luxusem. Na penzi raději nemyslí. Řídí se heslem: Zítřek nepřijde. Utěšují se, že včas umřou. „Když je o ně zájem, musejí vystartovat rychlostí leoparda, když o ně zájem není, musí být diskrétní jako šváb“ (Rambach a Rambach 2009, 169). Autorky konstatují, že mnoho kulturních a intelektuálních profesí se dnes provozuje v degradovaných statusových a ekonomických podmínkách. Lidé, kteří jsou v nich činní, nechtějí svět měnit. Akceptovat jeho pravidla je pro ně otázkou přežití. Jsou zvyklí pracovat hodně za málo peněz. Je pro ně téměř povinné být stále dobře naladění, nestěžovat si, vše brát s úsměvem. Přitom si pěstují pocit, že jsou svobodní, flexibilní a vysoce mobilní. Mnozí z nich zaujímají levicové postoje, a přitom provozují ultraliberální aktivitu, kdy jsou bez jakékoliv ochrany přímo napojeni na trh. Mají rádi kulturu a informace zdarma. Mají-li být tyto věci poskytovány zdarma, musejí oni jako jejich producenti pracovat téměř zadarmo. Neuvědomují si, že konzument, který chce nakupovat lacino, je predátorem námezdního pracovníka. Prekérní intelektuálové mají tolik starostí se zajištěním vlastního přežití, že na přemýšlení o podobných otázkách jim příliš času nezbývá.
2.2.6 Podnikatelé v průmyslu a obchodu Problematice podnikatelské a rentiérské elity se dlouhodobě věnují manželé Michel Pinçon a Monique Pinçon-Charlot. V průběhu více než dvaceti let sepsali na toto téma zhruba tucet monografií. Snad
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520120
nejsystematičtější z nich je Sociologie buržoazie (2000). Pojednává souhrnně o největších vlastnících, ať již stojí v čele svých firem, vykonávají určitou profesi, anebo žijí jako rentiéři. Tuto vrstvu nacházející se na samém vrcholku společnosti sociologové zkoumají nejméně. Je tomu tak z řady důvodů. Na projekt výzkumu mocenské a majetkové elity bývá obtížné získat peníze. Badatelé jsou zde, na rozdíl od jiných výzkumů, v postavení inferiorním vůči těm, které zkoumají. Neexistuje způsob, jak si přesně ověřit skutečnou velikost majetků této elity, a tedy jak určit, kdo všechno do zkoumaného vzorku patří. Jedná se o rodiny, jejichž majetky se většinou reprodukují dědičně a které často uzavírají příbuzenské aliance se starými šlechtickými 100 | rody. Sídlí v lokalitách pro vyvolené, odděleně od zbytku společnosti. Navzájem udržují četné kontakty, skrze které zhodnocují svůj kapitál. Sítě jejich kontaktů, stejně jako finanční kapitál, neznají hranice. Jejich základem jsou jednak vazby příbuzenské, jednak známosti vytvořené a udržované v prostředí klubů speciálně za tímto účelem založených. Autoři soudí, že velká buržoazie si jako jediná ze všech kategorií uchovala charakter třídy. Její příslušníci si velice dobře uvědomují svůj společný zájem a dokáží kolektivně vystupovat pro jeho dosažení. Životní styl v těchto kruzích se významně odlišuje od životních stylů všech ostatních sociálních kategorií. Pro jeho ilustraci může posloužit dotazník, ve kterém manželé Pinçonovi pracují s kategoriemi ekonomického, kulturního, sociálního a symbolického kapitálu.30 Ve zmíněné práci autoři konstatují, že velká buržoazie vy30 Dotazník zjišťující příslušnost k horním vrstvám (Pinçon a Pinçon-Charlot 2000, 31): 1. Ekonomický kapitál • Vlastníte větší množství akcií, státních dluhopisů a jiných cenných papírů? • Máte alespoň jednoho sluhu či služku na plný pracovní úvazek? • Máte kromě svého hlavního bydliště alespoň ještě dvě další rezidence? • Jste plátcem milionářské daně (tzv. IFS – daň solidarity z majetku)? • Vlastníte nějaké movitosti nebo nemovitosti v cizině? 2. Kulturní kapitál • Jste absolventem některé z tzv. velkých škol? • Navštěvovali s vámi rodiče pravidelně muzea, když jste byl dítě? • Chodíte do divadla a na koncerty v průměru alespoň jednou měsíčně? • Nakupujete umělecká díla a starožitnosti? • Ovládáte kromě své mateřštiny alespoň dva světové jazyky? 3. Kapitál rodinný a sociální • Znáte křestní jméno svého pradědečka a své prababičky? • Trávil jste jako dítě prázdniny v rodinném domě se svými bratranci a sestřenicemi? • Účastníte se alespoň dvakrát týdně večeří jako host anebo hostitel? • Jste členem kroužku, do kterého jste byl uveden některým z jeho členů?
Ukázka elektronické knihy