„Pouze trvalý zájem o budoucnost americké demokracie,“ odpověděl Gabriel a neochotně si vzal sklenku s pálenkou vonící po jablkách. „Komu jste tu práci zadal?“ „Vašemu starému příteli Renému Montjeanovi.“ „Nastaly nějaké komplikace?“ „Ne s loupeží samotnou. Bezpečnostní systém galerie byl poněkud zastaralý.“ „Určitě jste Reného nenechal ukrást jenom ten jeden obraz,“ podotkl Gabriel. „Samozřejmě že ne. René popadl čtyři další, aby zakryl naše stopy.“ „Nějaká zajímavá jména?“ „Pierre Révoil. Nicolas-André Monsiau. A dva portréty od Ingrese.“ „Pět obrazů, to už je docela velká krádež,“ poznamenal Gabriel. „Přesto si nevzpomínám, že bych o tom četl v novinách.“ Maurice Durand se nepatrně pousmál. „Pan Fleury krádež zjevně nikdy nenahlásil policii.“ „Neobvyklé.“ „Myslel jsem si to samé.“ „Přesto jste s kradeným zbožím obchodoval.“ „Jakou jinou možnost jsem měl?“ „Kdy se objevily komplikace?“ „Asi dva měsíce poté, kdy monsieur Didier dostal svoji krajinku.“ „Co přesně se stalo?“ „Požadoval vrácení peněz, které jsem od něj za krádež dostal.“ „To je také neobvyklé,“ odtušil Gabriel. „Alespoň ve vašem oboru.“ „Je to přímo neslýchané,“ zamumlal Durand. „Proč chtěl peníze vrátit?“ „Tvrdil, že Valenciennes není Valenciennes.“ „Domníval se, že krajinka je pozdější kopie Valenciennesova originálu?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520001
„To je jeden způsob, jak to vyjádřit.“ „A další způsob?“ „Monsieur Didier byl přesvědčen, že obraz není kopie některého z Valenciennesových následovníků nebo obdivovatelů, nýbrž docela moderní padělek. Dokonce velmi moderní.“ Samozřejmě že to byl padělek, pomyslel si Gabriel. Že by se mohlo jednat o padělek, tušila jedna jeho část od okamžiku, kdy uviděl nesourodou krakeláž ve vlámském stylu na fotografii obrazu, který Julian nejprve koupil v dobré víře coby originál a poté ho coby originál prodal za šest a půl milionu liber. V tu chvíli mu kdesi vzadu v hlavě zablikalo výstražné světélko. Nyní už neblikalo. Vydávalo ostrou, jasnou zář. „Jak jste to vyřešil?“ podíval se Gabriel do skel brýlí Maurice Duranda. „Vysvětlil jsem panu Didierovi, že svoji část dohody jsem splnil. Chtěl, abych mu ukradl obraz, a to jsem udělal. Doporučil jsem mu, aby své stížnosti obracel na galerii Georgese Fleuryho. Naštěstí můj návrh nepřijal.“ „Vrátil jste mu peníze?“ „Půlku,“ odpověděl Durand. „Což se ukázalo jako moudré rozhodnutí. Od té doby jsme spolu sjednali hezkých pár obchodů.“ Gabriel uchopil sklenici calvadosu a poprvé ji zvedl ke rtům. „Hádám, že ta krásná krajinka vám tu nikde poblíž neleží, nebo ano?“ „Falešný Valenciennes?“ opáčil Maurice Durand. Pak zavrtěl hlavou. „Spálil jsem to.“ „A ty čtyři další obrazy?“ „Prodal jsem je s výraznou slevou obchodníkovi z Montrealu. Sotva pokryly Reného honorář.“ Ztěžka vydechl. „Ale aspoň jsme neskončili v minusu.“ „Konec dobrý, všechno dobré.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520001
„Pokud ovšem člověk není platícím zákazníkem Georgese Fleuryho. V takovém případě bych o dobrém konci zrovna nemluvil.“ „Takže ten falešný Valenciennes nebyl náhoda?“ ujišťoval se Gabriel, ačkoli odpověď znal dopředu. „Ne,“ zavrtěl Maurice Durand hlavou. „Prodej padělků je očividně prodejní strategií Fleuryho galerie. Nechápejte mě špatně, pane Allone. Fleury neprodává jenom padělky. Najde se u něj spousta originálů, ale… Jak bych to řekl?“ „Zkuste to.“ „Není to prodej originálů, co mu vydělává všechny ty velké peníze. Tak mi to alespoň bylo řečeno.“ „Kým?“ „Vy máte své zdroje a já mám také své. A moje zdroje mi důvěrně sdělily, že Fleury prodává bezcenné padělky už celá léta.“ „Mám velmi nepříjemný pocit, že jeden z nich si koupil můj přítel.“ „Je tenhle přítel sběratel?“ „Obchodník s uměním.“ „Snad to není pan Isherwood?“ Gabriel zaváhal. Pak pomalu přikývl. „Proč obraz jednoduše nevrátí a nepožaduje své peníze zpátky?“ „Protože to není tak jednoduché. Prodal obraz jednomu kontroverznímu Američanovi.“ „Existuje ještě nějaký jiný?“ Durand se podíval na potenciální zákazníka před vchodovými dveřmi na černobílém monitoru. „Mohu vám položit ještě jednu otázku, pane Allone?“ „Jestli na tom trváte.“ Durand protáhl obličej. „Co se vám proboha stalo s rukou?“ Gabriel vyšel z obchodu Maurice Duranda a vydal se po rue de Miromesnil směrem na jih. Na chvilku se zastavil před 100 Ukázka elektronické knihy