Uteč, dokud můžeš Betty potřásla nespokojeně hlavou, pokusila se mu na talíř naložit salát, přičemž se jen těsně rukou vyhnula jeho vidličce, která se už dala do pohybu. „V celým městě se nemluví o ničem jiným než o těch vraždách.“ Zatímco Deidre se držela stranou a zabývala se výhradně svými čaji a rodinným podnikem, Betty se snažila být za všech okolností v obraze, co se v městečku děje. „Ráno jsem v lahůdkářství potkala šerifa a ten povídal, že vrah musí bejt někdo z místních, protože se tu očividně vyzná.“ Carl zaúpěl. „Ale já nikoho nezabil. Možná je vrah někdo z místních, jenomže já to nebyl.“ Laurel se zarazila s vidličkou napůl cesty k ústům. „Zdejší šerif? Ale vždyť s tím jsme zatím ani nemluvili. Co je vůbec zač?“ Při předchozích návštěvách rodného města mu nevěnovala pozornost. Betty si nabrala sousto šťouchaných brambor. „Jmenuje se Upton York. Přistěhoval se sem tak před pěti lety z Jižní Karolíny a hned se ucházel o místo šerifa. Podle toho, co vykládá, vyšetřování vede hlavně on.“ Laurel se zamračila. „Vždyť jsem se s ním ještě ani neviděla.“ „Rád se naparuje,“ prohlásil Carl, jakmile důkladně rozžvýkal sousto. Laurel se otočila ke strýčkovi. Chtěla si s ním původně promluvit až po večeři, ale teď už se k případu stejně stočila řeč. „Proč si tě šerif vlastně předvolal k výslechu?“ Carl pokrčil rozložitými rameny. Na rodinnou sešlost si oblékl kvalitní červenou flanelovou košili a čisté džíny. „Loni jsem vyfásl pár pokut.“ „Čtyři,“ upřesnila Betty. „Za parkování na tý nový vykládkový zóně před poštou.“ „Jenže vloni tam žádná zóna nebyla. Nemůžou přece furt něco měnit,“ bránil se tiše Carl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519902