9 8 / 1. Sumer
se inspirací i pro moderní šperkaře. Dívat se bylo opravdu na co, poněvadž např. s nádherou šperků z urských královských hrobů I. a II. dynastie bylo v šperkařské tvorbě kolem poloviny 3. tis. př. n. l. jen máloco srovnatelné. Snad jen již také značně vyspělé umění klenotníků Egypta Staré říše. Sumerští šperkaři používali k zhotovování klenotů převážně tenký plech z drahých kovů a polodrahokamy, opracované do tvaru perel, které byly vrtány a posléze navlékány. Převážně zlatý plech byl vykrajován do uvažovaných tvarů. Oblíbený byl např. motiv jednoho ze sumerských kultovních symbolů „list“. Vytvarované části šperku byly pak jemně strukturovány tepáním, které bylo vedle rytí hlavní v Sumeru používanou technikou. Vedle zlata byla oblíbeným materiálem i slitina zlata a stříbra, elektron. Šperky z mědi a bronzu patřily těm méně majetným. Ze vzdálených nalezišť byl dovážen oblíbený karneol, lapis lazuli i horský křišťál. K poměrně ucelené a nesporně titulní kolekci sumerských šperků patří posmrtná výbava královny Pú-abi, pohřbené na královském pohřebišti v Uru. Mrtvá měla své již rozpadlé královské roucho přepásáno honosným, šperkovým opaskem z elektronu. Uši jí zdobily zlaté, tepáním zdobené náušnice. Paže měla obtočené náramky a ruce plné drahocenných prstenů. Šíji mrtvé královny zdobil těžký, pestrý, mnohařadý náhrdelník z vrtaných perel z polodrahokamů a kromě něj i vyšší obojek z korálků navlékaných do barevného vzoru. Vůbec nejkrásnějším šperkem byl beze sporu diadém, zdobící královninu hlavu, o němž archeolog Wooley prohlásil, že krásnější šperk by neuměl zhotovit a nemusel by se za něj stydět ani pařížský špičkový klenotník Cartier. Tuto kolekci lze tedy považovat za průřez typů klenotů, zhotovovaných v starověkém Sumeru pro ženy aristokratických vrstev. Patřily k nim čelenky a diadémy, víceřadé náhrdelníky z vrtaných perel i s kovovými závěsky, obojkové typy náhrdelníků z navlékaných korálků i kovové, dále náramky, naušnice, prsteny a šperkové opasky. Čelenky Poměrně masivní, 4–5 cm široké obroučky jednoduchých, tepáním či rytím povrchově zdobených čelenek, často i umně splétaných patrně z drátu drahých kovů, lze vidět na hlavách sumerských žen, znázorněných na skulpturách
z dynastického období 2600–2003 př. n. l., jak urských, tak lagašských či z akkadského období. Diadémy Tyto ozdoby hlav královen byly, máme-li soudit dle zachovaného diadému Pú-abi, překrásné a značně nákladné. Diadém zvonil dvěma řadami jako papír tenkých, tepaných listů, doplněných dalšími řadami zlatých kroužků. Vzadu vybíhala čelenka diadému do tří vysokých jehlic, zakončených šperkovými květy. Náhrdelníky – navlékané a obojkové Náhrdelníky navlékané: Tyto typy často dlouhých, honosných a pestrobarevných náhrdelníků byly značně oblíbenou ozdobou. Byly poměrně dlouhé, víceřadé z navlékaných, barevných, vrtaných perel nebo jednoduché, korálkové, s přívěsky krásně tvarovaných zlatých listů, zdobených tepáním často i s rosetami. Náhrdelníky obojkové: V polovině 3. tis. v Lagaši I. dyn. i v dalším akkadském období byly módní barevně vzorované obojky z navlékaných korálků (reliéf „Bohyně úrody“). V době pozdější, hlavně v Lagaši II. dyn. se objevují obojkové náhrdelníky kovové, z několika řad kovových spojených kruhů. Pozvolna nahrazovaly starší korálkový typ (Dioritové torzo „Dáma z Lagaše“). Velmi zajímavé bylo upevňování těsných obojků na krku žen. Vzadu otevřené obojky na obou koncích perforované byly provlečeny poměrně dlouhou šňůrou zatíženou ozdobným závažím. Delší šňůra umožňovala průvlek hlavy, váha závaží udržela obojek na krku uzavřený. Náramky Jejich typy jsou známé z urských pohřebišť druhé čtvrtiny 3. tis. Nejsou jen masivní, jsou i navlékané z různých tvarů korálků a větších perel, často povrchově zdobených. Známý z nálezů z urských pohřebišť je např. náramek navlékaný z různě tvarovaných povrchově rytím zdobených, vrtaných karneolových perel geometrických tvarů. Opasky Vzhledem k tomu, že na těle mrtvé královny Pú-abi byl nalezen šperkový opasek z elektronu, je doloženo, že vznešené ženy u dvora patrně drahocenné opasky, na které si
zavěšovaly sáčky s kosmetickými potřebami, používaly. Ovšem na soškách a reliéfech se opasky ani na obšírných přehozových oděvech či štíhlejších řízách neobjevují. Urská roucha z dávné doby druhé čtvrtiny 3. tis. zdobená převážně pouze bordurou třásní v délce, jsou znázorňována jen sporadicky a bez opasků, i když jak je zřejmé z pečetního válečku Pú-abi, přehozová roucha té doby byla mnohem štíhlejší než později a kryla levou paži pouze po loket, nikoliv k zápěstí. Je zcela možné, že v této době, kdy ještě roucha nebyla celá pošitá třásněmi, byla honosnými opasky zdobena. Drobné šperky Patří k nim zlaté šperky, povrchově zdobené tepáním, jako prsteny různého typu a honosné, tepané naušnice z urských hrobů. Náušnice z pohřbu Pú-abi jsou opravdu velmi dekorativní. Mají tvar neuzavřené dole široké, obšírné slzy. (Originál v Iráckém muzeu v Bagdádu.) ODĚVY SPECIÁLNÍ, ŽENSKÉ I MUŽSKÉ Šat liturgický Sumer, podobně jako jiné z nejstarších starověkých civilizací, měl teokraticky orientovanou vládu. Každé ze sumerských měst a jejich chrámů bylo zasvěceno některému z hlavních bohů, jejichž sochy byly s pietou v chrámech opatrovány, ctěny, a dokonce, jak bylo v Sumeru zvykem, i pro kultovní obřady oblékány. Běžný šat Sumerů byl vlněný, bohům však bylo dopřáváno vzácné jemné lněné plátno. Ne příliš široké pruhy textilu z chrámových skladů byly kolem soch, které normálně obléknout nebylo možné, ovíjeny. Socha byla téměř bandážovaná tkaninou, vytvářející na těle skulptury „kaskádový“ pseudo-volánový efekt. Pruhy tkaniny byly kolem sochy obtáčeny do tvaru typického sumerského roucha, dekoltujícího pravou paži a rameno a kryjícího stranu opačnou. Od těchto rouch se patrně odvíjel i tvar vládních a královských oděvů doby pozdější („Bohyně lékařství Gulu“, reliéf, sochy bohyně Ningal a boha Nanna na reliéfech krále Urnammua, III. urská dyn.) mohou být příklady ovíjeného šatu bohů. Šat kněží a chrámových služebníků byl jednoduchý a od civilního se nelišil. Byly to původně patrně tradiční
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519393
Archeologické nálezy z nejstarších období existence Sumerů v Mezopotámii, z oblasti Uruku a Džemdet-nasru (oblast Kiše) dokládají na reliéfech jako mužský šat vždy jen typy krátkých, středně dlouhých i delších (v délce do poloviny lýtek) sukniček a suknic, jak textilních, tak kožených i kožešinových, vesměs z beraniny. Sumerští mužové tedy na rozdíl od žen, které si oděvem kryly značnou část těla, měli podobně jako Egypťané i některá jiná starověká etnika vrchní část těla, hruď a paže zcela obnažené, překryté v chladu pouze přehozy či plášti. Během druhé poloviny 4. tis. a počátkem 3. tis. se objevují jak muži, tak ženy již v částečně šitém šatě. Mužským oděvem jsou obálkové, kožené i textilní suknice, v některých případech i lemované. Kůže a kožešina, hlavně beranina, je oblíbená hlavně jako materiál na suknice kněží a hodnostářů. V druhé čtvrtině 3. tis. se začínají objevovat pravděpodobně i kožené suknice s bordurou z řezaných třásní, tvarovaných do formy „listů“. Pro snazší oblékání měly šité suknice vzadu v pase rozparky svazované šňůrou. Posléze se tato ozdoba objevuje i na mužských sukničkách a suknicích textilních, zdobených v délce a později i v ploše kaskádami vázaných, buď volně pohyblivých, nebo s konečky do tvaru „listu“ sešitých třásní. Své třásně
Sukničky – suknice obálkové Závěr uruckého období, doba džemdet-nasrská a raně dynastická závěr 4. a první polovina 3. tis. př. n. l.: Za vlády raně dynastických městských vládců se dle nejstarších archeologických skulptur, reliéfů či pečetních válečků odívali muži v sumerských městech ve větší míře do nešitých či částečně šitých obálkových suknic, méně již do suknic šitých. Jejich materiál, výzdoba i délka se řídila společenským postavením a funkcí nositele. Dlouhé suknice, šité z tradičních kožešin, patřily kněžím a chrámovým služebníkům (pečetní váleček s dvěma obětujícími muži). Suknice běžně používané kožené i textilní i byly v této době velmi často obtáčené – „obálkové“. Vpředu přeložené, obálkové suknici, v délce nad kotník, mírně rozšířené, je zpodobněn na trůně i vládce Nippuru na soudobém reliéfu. Materiálem může být jak textil, tak kůže bez srsti. Suknice obálkové z kůže i hrubšího strukturálního textilu, v délce do poloviny lýtek a po kolena, patří dle různých hodností palácovému personálu (stéla „Lov na lvy“) a také zámožnějším. Sukničky krátké nosí bojovníci, ve válce v tomto období i aristokracie a král (pečetítko se zobrazením krále Gilgameše a jeho druha Enkidua). Suknice původně nešité, obtáčené, byly později částečně šité, v bocích tvarované, všité do opasků.
Vpředu byly vzhledem k pohybu mírně přeložené, otevřené a směrem k délce rozšířené, často i se zaoblenými kraji. V některých případech byla suknice po obvodu zapravená lemem v odlišné barevnosti přírodní vlny (reliéf „Chrámová mlékárna“, pečetní váleček „Plavci“). Typické sumerské třásně se na mužských suknicích objevují až o něco později.
9 9 / 1 . Sumer
MUŽSKÉ ODĚVY
mi honosně zdobené suknice si vládcové počátkem druhé poloviny 3. tis. překrývali zdobnými přehozy (Ennanatum v čele vojska). Ovšem o něco později již akkadský Sargon a po něm vládcové Uruku a hlavně II. dynastie v Lagaši, příkladem je známý Gudea, vyměňují tradiční suknice za honosná, skvostně zdobená, asymetrická roucha, dekoltující pravé rameno a paži, zatímco opačná strana je různým způsobem zcela či částečně kryta. Tento královský háv, který je možno považovat, ovšem jen pokud se tvaru týká, za obdobu ovíjeného roucha bohů, se v mezopotamské módě udržuje poměrně dlouho. Obdobná roucha nosí ještě i vládce babylonský Chammurabi či aristokraté z Mohendžodara a Mari. Druhový sortiment sumerského mužského šatu je poměrně úzký. Jsou to převážně textilní, kožené a kožešinové sukničky a suknice obálkové, suknice a sukničky šité a asymetrická, přehozová roucha, pláště a přehozy.
beraní šité suknice v délce kolem poloviny lýtek či v délce nad kotník nebo kožené suknice v délce zdobené tvarovanými třásněmi (vápencová deska „Obětní výjev“.) Později, kdy již bylo méně používáno na kultovní oděvy kůže a kožešin, byly suknice zdobené kaskádově, příčně našívanými do podoby kultovního listu tvarovanými třásněmi z kůže či textilních šňůr, sešitých ve skupinkách konečky k sobě („Dudu“, kněžský hodnostář z Lagaše). Mohly být použity i třásně z proužků kůže s dlouhou srstí či klasické textilní. Stejným způsobem byly zdobeny v ploše i asymetrické řízy kněžek, připomínající příčnými kaskádami třásňových volánů ovíjený šat bohů. Jak ženský, tak mužský liturgický, třásňový šat se postupně přesunoval i do dvorského odívání. Později v závěru 3. tis. opět ustupuje do příšeří chrámových síní a jako liturgický šat se objevuje i v chrámech starobabylonských.
Suknice – sukničky šité Období urucké a džemdet-nasrské: I v této době, i když v menší míře se již objevují mužské uzavřené, šité, dlouhé i kratší suknice, textilní i kožešinové. Do kožešinových suknic dlouhých nad kotník, stažených širokým vycpaným opaskem, jsou oděni „Dva obětující muži“ na uruckém pečetním válečku. Na otisku pečetítka nalezeného v oblasti Uruku, pocházejícího ze stejné doby cca r. 3300 př. n. l. je znázorněn muž obklopený zvířaty. Je oděn do mírně rozšířené suknice v délce pod kolena, ze strukturálního textilu s lemy a středovou vertikální ozdobou. V pase je všita do opasku. Období dynastické, vláda I.–II. dynastie z Uru, 2600–2500: V této době moci a rozkvětu města Uru, kterou proslavily archeologické nálezy z královských urských pohřebišť, se podobně jako na ženských asymetrických oděvech i na mužských suknicích všech délek objevují široké bordury z třásní, lemující oděv v délce. Mužské suknice této doby jsou poměrně dobře doloženy dobovými vyobrazeními. Na reliéfech a soškách se objevují muži patrně vznešení či zámožní, v mírně rozšířených šitých suknicích s všitými opasky v délce do poloviny lýtek i delších, nebo prostí muži či bojovníci v krátkých sukničkách (sošky „Prosebníků“, „Urská standarta“). V obou případech jsou suknice v délce zdobeny širokým, všitým pruhem třásní, tvarovaných do podoby kultovního „listu“. Sumerské mužské suknice tvarované bočními švy jsou patrně zhotovovány jak z textilu (reliéf „Ušumgal“ před domem, který postavil své dceři – druhá čtvrtina 3. tis.) nebo v této době i kožených („Prosebníci z Ešnuny“). Možná technika zhotovování sumerských tvarovaných třásní byla již popsána ve stati Odívání, ovšem dosud neověřená. Stejně jako v případě ženských oděvů byly textilní suknice patrně zdobeny pruhem vázaných, do uvažovaného tvaru
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519393
10 0 / 1 . Sumer
v konečcích sešitých třásní textilních. U suknic kožených mohly být třásně vyřezány ostrými měděnými či bronzovými noži buď přímo z materiálu suknice, nebo z pruhu vydělané kůže a do lemu sukně všity. U krátkých sukniček byly snad vyřezány přímo z délky oděvu („Bojovníci“ na urské standartě). Třásně, jak řezané z kůže či vázané textilní, byly v první polovině 3. tis. převážně formovány do tvaru pro Sumery symbolického „listu“ („Bojovník v sukni a pláštěnce“, sošky hodnostářů). V pozdějších obdobích se objevují ve výzdobě oděvu spíše třásně klasické. Suknice kněží a hodnostářů, jsou vesměs zhotovovány z beraniny a v zadní části oděvu je do pasu všitý vydutý chvost kožešiny (sumerský místodržící Ebich-il, Mari). Období I. lagašské dynastie (2500–2350 př. n. l.): V této době si ambiciózní vnuk zakladatele dynastie Urnanšeho, lagašský monarcha a válečník Enannatum podrobil nejen Ur, ale i další sumerská města. Sumer ovládly módní inspirace lagašského královského dvora, který na rozdíl od určité uměřenosti urské módy preferoval luxus a honosnou třásňovou výzdobu dvorních rouch. Mužské suknice i ženská roucha byla ověšena volány našitých třásní nejen v délce, ale v celé ploše oděvu. Kaskádově v příčných řadách nad sebou našívané třásně, volně pohyblivé tradiční nebo sešitím konečků formované do tvaru „listu“, nahrazují beraninu i u kultovních a oficiálních oděvů. Suknice hodnostářů lagašského královského dvora jsou sice stejně objemné a chlupaté jako suknice z beraniny, ovšem chlupaté ozdobně a uměle. Snad proto se oděvy s volány třásní tak rychle rozšířily po celém Sumeru. Objevují se i zajímavá střihová řešení mužských suknic. Na zadní straně tzv. Supí stély je znázorněn městský bůh Lagaše Ningirsu v originálně řešené suknici, v předním díle tvarovaném obloukovými švy. Vznešení muži si své zdobné suknice překrývali i rustikálními, vlněnými, asymetricky aranžovanými přehozy (,‚Král Enannatum v čele vojska“) nebo přes rameno přehozenými koberečky, zdobenými třásněmi. Jako doplněk suknic se začínají objevovat i krátké peleríny v délce do pasu v této době zdobené ještě plochými tvarovanými třásněmi („Lagašský důstojník v suknici a pláštěnce“). Období akkadské říše (2350–2200 př. n. l.): V době vlády akkadské dynastie se i v mužském odívání objevují
některé nové prvky. Kromě tradičních mužských suknic, pošitých volány již ne tvarovaných, ale pohyblivých klasických třásní, se na pečetních válečcích objevují i vpředu otevřené, textilní sukně, patrně skládané (pečetní váleček znázorňující boha Ea). Plisé se objevuje až v závěru 3. tis. Muži širokých vrstev i palácový personál nosí stále jako všední či pracovní šat jednoduché suknice různých délek, zdobené bordurou třásní pouze v délce oděvu. Dalším, v tomto případě z Lagaše přejatým módním doplňkem mužských suknic akkadského období jsou krátké, vesměs již klasickým typem třásní zdobené peleríny, v délce do pasu. Doplňují i roucha bohů a vládců. Období II. lagašské a později V. urucké dynastie (2200–2110): Také v této době, kdy moc přebírá město Lagaš a později na krátké období i Uruk, vrací se obliba dlouhých šitých suknic zpět do paláců. I když v této době je majestát panovníka podtržen honosným a zdobným královským rouchem, pokud vede své vojsko do boje, dává i on přednost suknici. Období novosumerské říše III. dynastie z Uru (2110–2030): Ani v této době se muži suknic jako běžného oděvu nevzdávají. Jsou již pravděpodobně zhotovovány převážně z textilu („Reliéf s dvorním bubeníkem“). Hudebník má suknici již plisovanou. Král Urnammu je na své „zakládací sošce“ také oděn do tradiční dlouhé suknice, nikoliv královského roucha. Královská asymetrická roucha Asymetrie v řešení oděvu je stále dodržována i u celkového šatu, který v odívání vládních špiček postupně nahrazuje bývalé dlouhé suknice. V této době je ovšem již majestát panovníka trvale reprezentován obšírným, tradičním přehozovým rouchem, pokud ovšem nevede vojsko do boje. V tom případě i on dává přednost honosně zdobené suknici. Tento typ honosných dlouhých rouch je v mužském odívání doložen až v druhé polovině 3. tis. v období akkadské říše. U dvora krále Sargona se holdovalo orientálnímu přepychu a suknice již byly málo reprezentativní. V dalších obdobích se poněkud odlišný typ královských reprezentačních oděvů objevuje na lagašském a uruckém královském dvoře a posléze v urské říši. Tvar těchto sumerských královských hávů je zachycen poměrně věrně
Ukázka elektronické knihy
na pečetních válečcích z akkadské doby, sochách lagašských vládců II. dyn., pečetních válečcích z Uruku V. dyn. i na urských reliéfech doby Urnammuovy. Toto honosné sumerské, vždy asymetricky tvarované roucho bylo přejato i nástupnickým Babylonem doby Chammurabiho. Dle busty muže nalezené v Mohendžodaro kopírovali sumerskou dvorskou módu i indusští vládcové. Akkadské královské roucho: Slavný král Sargon akkadský se oblékal do velmi zajímavého asymetrického šatu ve tvaru dlouhé, nepříliš obšírné, spíše štíhlé šité řízy, zdobené třásněmi v borduře délky i vertikálně po celé délce bočního švu. Šat tradičně dekoltuje rameno a paži šikmým výstřihem, s nímž je paralelně veden široký, zdobený, směrem do podpaží se zužující límcový pruh, kryjící pokrčenou paži. Módní je i typ zajímavého akkadského, po obvodu lemovaného „obálkového“ šatu asymetrického typu, v délce do poloviny lýtek. Dekoltuje šikmým řešením pravou polovinu zad, pravé rameno a paži. Levá strana postavy je kryta pláštěnkovým způsobem. Vpředu na levé straně spadá polopláštěna kolmo k délce oděvu a je překryta při stažení oděvu v pase všitým dlouhým opaskem, přední částí obálkové suknice. Vrchní část pláštěnky kryje pokrčenou levou paži a udržuje ji v pokrčené pozici. Objevují se i typy polopláštěnkové. Podobný šat, pošitý příčně našívanými kaskádami třásní, je zpodobněný např. na pečetních válečcích z akkadského období („Pití kvasného nápoje pomocí stébel“). Akkadská roucha zdůrazňovala krytí pokrčené paže. Lagašské královské roucho z období II. dynastie: Proslavily ho hlavně skulptury lagašských vládců Gudey a Ur-ningirsu. Zachovalo se v poněkud odlišné podobě i na reliéfech z doby III. dynastie z Uru. Je to poměrně jednoduchý částečně šitý, vtipně řešený, vznosný a majestátní šat. Toto asymetrické, bohatě lemy zdobené roucho lagašských vládců navazuje svým tvarem na typově podobný ženský přehozový šat z pradávného Uru I. dynastie. Oděv je sešit ze dvou obdélných kusů vlněné tkaniny tak, že širší levá strana vytváří přehoz, v kraji sešitý, s průhmatem pro levou ruku. Přehoz s hřebenním švem kryje levou paži až k zápěstí. Z ramene vychází šikmo vedený a zapravený dekolt, směrem do pravého podpaží. Odtud je