soustavné napadání a týrání slabšího člena skupiny silnějším. V podobném významu se někdy používá i starší termín „systematická psychotraumatizace ve skupině“. 4
V současné době se mohou díky prodlužování střední délky života v jedné škole či na jednom pracovišti setkat lidé až čtyř generací – tzv. baby-boomers, tj. silné poválečné ročníky narozené přibližně v letech 1945–1964; generace X, tedy lidé narození zhruba mezi lety 1965–1980; generace Y, tzv. mileniálové, lidé narození v posledních dvou dekádách dvacátého století a konečně zmíněná generace Z, jedinci narození v jednadvacátém století. Vymezení těchto generací pomocí ročníků narození může být předmětem diskuse, jisté však je, že jejich typičtí představitelé vrůstali do značně odlišných společenských podmínek, přičemž kyberšikana je jen jeden z mnoha nových fenoménů, který přináší život v komputerizovaném světě (srov. Sak, 2007, s. 51).
5
Nejen v populárně naučné literatuře se běžně vyskytují údaje o procentu šikanovaných dětí, avšak často bez jakýchkoli informací o pojetí a metodologii citovaného výzkumu. Jediné číslo tak většinou zahrnuje případy počáteční i pokročilé šikany a mnohdy i jevy, které za šikanu považovat nelze. Navíc se zpravidla směšují údaje z různých typů a stupňů škol. Problémem také bývá, že respondenti (např. žáci základní školy) sami subjektivně posuzují, zda se setkali, či nesetkali se šikanou. V knize Minimalizace šikany se např. uvádí: „Opakované výzkumy ukazují, že se její obětí stává až 40 % dětí školního věku; 44 % dětí přiznalo, že se někdy staly jejími svědky“ (Vágnerová, 2009, s. 9).
6
Dotazníková šetření se (sebe)hodnoticími položkami jsou v pedagogickém výzkumu využívána poměrně často, problém však spočívá v tom, že respondenti mohou na předložené otázky odpovídat rozdílně, tj. mohou volit jiné škálové kategorie, i když je jejich situace srovnatelná – každý má totiž svůj styl užívání škály, někdo hodnotí situace mírně, jiný přísně, což vede k následnému zkreslování výsledků. Metoda ukotvujících vinět (anchoring vignettes method), tedy krátkých modelových příběhů, přináší řešení tohoto problému tím, že odpovědi koriguje na základě zjištěných rozdílů v užívání škály konkrétním respondentem a činí je tak vzájemně porovnatelnými (podrobněji k metodě ukotvujících vinět např. Voňková, 2017). 7
Střepinový soud byl ve starověkých Athénách zaveden na obranu demokracie jako pojistka proti každému, kdo by se mohl stát tyranem, tedy samovládcem. Soud, kterému předcházela každoroční anketa, probíhal tak, že každý (plnoprávný) občan odevzdal hliněný střep (ostrakon), na který napsal jméno muže, jehož chtěl coby nebezpečného z komunity vyloučit. Hlasoval-li dostatečný počet lidí, pak osobu, jejíž jméno se objevilo na střepech nejčastěji, vypověděli na deset let z Athén. Vypovězená osoba nesměla pod hrozbou trestu smrti do města vstoupit, nepřišla však o majetek a po návratu nabyla zpátky i veškerá občanská a politická práva (Kohoutková, Komsová, 2007). Třebaže byl athénský ostrakismus v praxi občas zneužíván jako nástroj pro odstraňování nepohodlných, příliš ambiciózních jedinců, fungoval převážně dobře. Je určitým paradoxem, že dnes se výraz ostrakismus používá přeneseně pro aktivity, které se s demokratickým fungováním společnosti neslučují.
8
Přirozenost je z antropologického hlediska komplikovaný fenomén – vzniká mj. otázka, jak ji hodnotit, některé přirozené lidské sklony totiž rozhodně nejsou z hlediska civilizace žádoucí. Stanislav Komárek upozorňuje, že např. odpor vůči „cizákům“ či sklon chycené nepřátele mučit je zcela transkulturní. Podle něj je nutno podobné „přirozené“ sklony v civilizačním procesu vždy znova a znova přemáhat, přičemž ony stejně rostou znovu a znovu jako pýr v poli (Komárek, 2019).
9
Nevhodně „přikázané“ kamarádství je však třeba odlišit od metody tzv. patronátu, která spočívá v tom, že nad (potenciálními) oběťmi šikany drží ve škole ochrannou ruku např. žáci vyšších ročníků. Tato metoda však musí být dobře promyšlena a realizována za určitých podmínek minimalizujících její případná rizika (srov. Bendl, 2003, s. 148).
10
Autorem veršů je František Holub.
11
U závažných traumat je namístě uvažovat dokonce o mezigeneračním přenosu. Současné pojetí posttraumatické stresové poruchy podle DSM-5 navíc nevyžaduje nutně přímé
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519391