(reprezentovanou nepřípustnými výchovnými metodami) je dnes vnímán spíše jako dobová interpretace.“13
Žánrové určení Klíčem k žánrovému určení díla je především analýza pojetí dvojice protagonistů, jak se projevuje v jejich chování. Max a Mořic jsou vedeni cílem napálit své bližní a při dosahování tohoto cíle projevují chytrost a ochotu porušovat společenská pravidla, tedy vlastnosti typické pro hrdiny epického žánru zvaného švank vždy schopné vyzrát na lidi ve svém okolí. Odkazem na žánrové zařazení je ostatně už to, že Busch pro pojmenování historek obou chlapců nezvolil ani slovo příhoda (německy Geschichte), bezpříznakové označení literárního tvaru vzniklého vypravováním, ani slovo dobrodružství (v originálu Abenteuer), známé již ze středověké rytířské a dvorské epiky konotované s odvahou, nebezpečím a rizikem, ale německé slovo Streich, které je synonymem slova Schwank. S taškáři, kteří dokáží všední setkávání lidí proměnit ve švank, za příklad nám může sloužit slavná stoletími prověřená postava Eulenspiegela14, také sdílí jejich nejdůležitější vlastnost chuť pobavit se na účet ostatních a potrestat je za hloupost a důvěřivost. Chybí jim však verbální vtip pro hrdiny tohoto žánru tak příznačný, kromě třetího kousku dokonce vůbec nevstupují do přímé komunikace se svými protihráči. Práce s jazykem především doslovné chápání ustálených slovních spojení je i pro Eulenspiegela, jehož kousky jsou také nazývány slovem Streich, zásadním prostředkem, jak přechytračit příslušníky všech stavů středověké společnosti. Technická vynalézavost u něj naopak hraje podružnou roli, projeví ji však v osmé historii15 podobné úvodnímu kousku Maxe a Mořice, kdy na kuřata lakomého sedláka nalíčí vzájemně nitěmi spojené návnady, takže se do nich nebohá drůbež beznadějně zamotá. 13 14
15
Tamtéž, s. 93. Eulenspiegel vstoupil do evropské literatury již v letech 1510–1511, kdy ve Štrasburku vyšla první knížka lidového čtení s jeho historkami, která rychle zaznamenala velký úspěch. Zájem o jeho příběhy se opět objevuje v 19. století, v této době však byla jeho zlomyslnost oslabována a „hrdina se měnil v sympatického šibala, který napaluje a trestá nadutce, hrabivce a hlupáky. V této podobě se látka stala součástí literatury pro děti a mládež. Z německých zpracování je nejhodnotnější podání Ericha Kästnera. Till Eulenspiegel. Elf seiner Geschichten frei nacherzählt.“ (Václav Bok: Eulenspiegel, in: Slovník německy píšících spisovatelů (Německo), ed. Viera Glosíková – Milan Tvrdík, Praha: Libri, 2018, s. 191). Srovnej Hermann Knust: Einkurzweilig Lesen von Till Eulenspiegel, Leipzig: Verlag Philipp Reclam jun.,1985, s. 15.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519382