jenom mluvil, jedenatřicet dní jenom mluvil“, navíc je tu roztržka se zbožňovaným Rodinem v Paříži, jemuž jde Rilke víc a víc na nervy, a sebevražda Rilkova přítele Jana Nádherného, bratra jeho milované Sidonie. Rilke, sedma třicetiletý básník, jenž celou dobu uháněl o sto šest, až se nakonec uhnal a ocitl se náhle ve své největší krizi — „vyprahlý“, jak si stěžuje. Proti tomu měla, přirozeně, pomoci „vodoléčba“ v Bad Rippoldsau. Jenže nejdříve začalo pršet, celé dny, „se smutnou a mrzutou umanutostí“. Hrozí tedy akutní nebezpečí nachlazení! Rilke žádá hoteliéra o vlněnou deku, aby si v noci mohl zabalit nohy. Rilke se „chce před přírodou obnovit“ a jako pomocníka si k tomu vyvolil Goetha, jehož přírodní lyriku nosívá v kapse při procházkách nekonečnými, mlčenlivými lesy. Rilkův vycházkový oděv: tmavý oblek s vestou, bílá košile, světlé punčochy, světlý klobouk s černou stuhou a vycházková hůl se stříbrně kovanou hlavicí. Tak vystoupal na kopec zarostlý smrčinou, k oné „Pandořině lavičce“, kde ho Hedwiga Bernhardová vyfotografovala, jak si čte. Rilke tam přečetl Goethův raný fragment o Pandoře třikrát a zřejmě doufal, že se mu tím podaří neotevřít Pandořinu skříňku, že zůstane ušetřen pohrom a hříchu. U Goetha se Pandora stává tou, jež všechno dává — radost z krásna, ze snění: „Kdo získal krásu již na zemi, smí být provždy nebeským druhem.“ To Rilkovi okamžitě učarovalo. Na jaře 1913 došel Rilke k poznání, že jej „ženerózní azyly“ jako Duino stojí až příliš mnoho přizpůsobivosti, „raději bych u někoho ‚nebyl‘“. Rilke má panickou hrůzu ze všech obtížných závazků, které se jej coby hosta týkají, chce být anonymní cestující v hotelu, který na něho neklade pražádné nároky vyjma toho, že na konci zaplatí účet. Dalo by se to formulovat i takto: Rilke oceňoval stav,
100
ČERVEN
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519334
v němž mohl být tím jediným, kdo na sebe a na své okolí klade bezmezné nároky. Už 14. června může svému nakladateli Antonu Kippenbergovi do Lipska sdělit, že „dnes a včera se čímsi nakazil“. Mírné škrábání v krku. „Léčba začala a zaměstnává mě vegetativně, jsem vyčerpán až na úplné dno,“ shrnuje po třech týdnech v Bad Rippoldsau. „Jsem příliš znaven, než abych mohl byť jen psát,“ tvrdí a ještě téhož dne napíše jedenáct dalších dopisů. A tak to jde pořád dokola: příliš znaven, abych zůstal bdělý, příliš vyčerpaný, abych tvořil, příliš zahleněný, abych dýchal. Chudáček.
··· V červnu vychází v Americe kniha Don’ts for Husbands od Blanche Ebbutt. Její nejdůležitější rada: „Přestaňte si celou dobu dělat těžkou hlavu ze svého zdraví. Jste-li opravdu nemocní, vyhledejte lékaře, místo abyste ženu po svém boku přiváděli k šílenství ustavičnými domněnkami o tom, co vám asi tak může být.“
··· Jediný pátek třináctého roku 1913 je 13. června. Arnold Schönberg, panikář, se už celé měsíce bojí tohoto nešťastného dne. A co se stalo? Nic.
··· Na konci roku vyprší autorská práva na díla Richarda Wagnera, přesně třicet let po jeho smrti. Cosima Wagnerová, vdova, se obává především finančních ztrát. A tak přijde na hloupý nápad, že bude jejich dceři Isolde Beidlerové, narozené roku 1865, krátit podporu. Isolde se sice narodila ještě v době manželství Cosimy s Hansem von
ČERVEN
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519334
Bülowem, ale bezpochyby už byla zplozena Richardem Wagnerem. V červnu dostala dopis odeslaný její matkou a adresovaný „Paní Isolde Beidlerové, rozené von Bülow“. Pranic nepomohlo ani to, že na partituře Zlata Rýna stojí: „Dokončeno v den narození mé dcery Isolde.“ V úmrtním oznámení Richarda Wagnera byly mezi dětmi uvedeny: Isolde, Eva, Siegfried. Jenže to není nic platné, když je žalovaná čestnou občankou města Bayreuth. Bohužel si na nic z toho nevzpomínám, tvrdí Cosima. Isolde se tedy musela u bayreuthského zemského soudu na jaře 1913 začít soudit s vlastní matkou o dědictví. Jenže matka se k dceři neznala, zato však velmi dobře znala soudce — a vyhrála. Isolde musela zaplatit soudní výlohy, protože nemohla nezpochybnitelně dokázat, že je dcerou Richarda Wagnera. Neboť tenkrát byla do matriky zanesena jako dítě Han se a Cosimy von Bülowových a Richard Wagner figuroval v dokumentech pouze jako svědek u křtu. Nemanželská dcera Isolde bohužel neměla největší štěstí ani se svým manželem, pianistou Franzem Beidlerem. Během manžel ství zplodil se dvěma milenkami tři děti. Wagnerovi, rodina plná šílenství a bez pokoje.
··· Dvacátého června má v Berlíně premiéru film Právo na štěstí. Vznikl na jaře ve Vitascope Studios na Lindenstras se 32—34. Film byl sice nakonec 695 metrů dlouhý, přesto jeho poselstvím bylo, že štěstí bývá zpravidla velmi krátké.
··· Marcel Proust neztrácí čas. U své knihy, která možná někdy vyjde pod názvem Hledání ztraceného času, se stará
102
ČERVEN Ukázka elektronické knihy