skutečně bylo. „To je v pořádku, to je jenom přízračný plyn! Přestaňte utíkat!“ křikla jsem za ostatními. Ohlédli se, a když viděli, že chodba kolem mě je v pořádku, byli zase schopni přesvědčit sami sebe, že mluvím pravdu, a začít ve školu zase věřit. A v té chvíli jsem si já uvědomila, že jsem se mýlila. Jen se chodba stabilizovala, Scholomancie zabouchla dveře do té třídy a uzavřela ji za trvalou ochrannou stěnou. Ta se normálně objevuje leda ve druhém patře v laboratořích, když tam dojde k alchymistické nehodě tak strašné, že její smrtící účinky nevyprchají ani za deset let nebo ještě víc. Když ochranná stěna sjela ze stropu tak prudce, že mi málem usekla palec, lekla jsem se a otočila se. A na kratičký okamžik jsem ještě zahlédla stěnu seminární třídy, která sice vypadala naprosto reálně, ale byla zmačkaná jako harmonika. Tak mi došlo, co jsem udělala. Nikoho z ostatních lidí na semináři jsem moc neznala. Všichni to samozřejmě byli čtvrťáci z jazykové větve jako já a jeden z nich, Ravi, byl z enklávy v Džajpuru, takže ostatní seděli kolem něj, aby mu mohli líp pomáhat s testy a seminárkami. Nikdo z nich se mnou nikdy nemluvil. Raviho jméno jsem znala jen proto, že mezi ostatními byla blonďatá Němka jménem Liesel, která měla příšerně protivný zvyk vykřikovat: „Ravi, tohle je nesmírně vynikající,“ kdykoli ji nechal redigovat svou práci. Měla jsem strašnou chuť hodit jim oběma na hlavu slovník. Ta chuť se ještě zvětšila poté, co jsem jednou při odevzdávání měla možnost letmo nahlédnout do její práce — odtud jsem znala její jméno — a i ten letmý pohled mi řekl, že se nejspíše snaží stát se primuskou a že je aspoň desetkrát chytřejší než on. On totiž nebyl ani tak inteligentní, aby přišel na to, že ona je ve třídě nejlepší; obvykle své práce dával číst 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519326
někomu z ostatních kluků a ztrácel studijní čas tím, že s ní flirtoval a zíral jí na prsa. Samozřejmě že mozek není za všech okolností nejdůležitější. Ravi byl schopen přesvědčit sám sebe, že všechno je v pořádku, mnohem rychleji než kdo jiný. Když jsem k nim došla, prohlásil zlehka a sebejistě: „Půjdeme do knihovny. Nemůžou nám počítat absenci, když je třída zavřená. Klidně pojď s námi,“ dodal ke mně s velkopanskou velkorysostí a měl tu drzost ukázat do chodby, aby mi naznačil, že výměnou za takovou velkorysost mám jít první. Bylo to o to horší, že ještě před pár týdny, kdy jsem neměla na zápěstí sdíleč síly od Chloe, bych to udělala, a ještě bych musela být vděčná, že mám to štěstí a mám společnost. „Když mám někam jít první uprostřed hodiny, tak půjdu sama,“ odsekla jsem hrubě. „Zvlášť proto, že nikoho z vás nenapadlo zmínit se o tom přízračném svitu.“ Všichni byli ve třídě přede mnou, a nikoho z nich mal nenapadl. To znamenalo, že si zjevně všimli toho znamení — vzduch poblíž přízračné hrůzy totiž slabounce třpytivě září a za normálních okolností by mi to neuniklo — a vlastní práce tam šoupli zdálky. Nikdo z nich mě ani slovem nevaroval, když jsem já sama přistoupila až ke štěrbině. „Každý musí na sebe dávat pozor sám,“ odsekl jeden z kluků, trochu jako by se bránil. „Správně,“ kývla jsem. „A teď to můžete udělat vy.“ „Co to bylo?“ zeptala se najednou Liesel. Prohlížela si stabilizované zdi a ochrannou stěnu mnohem podezřívavěji než ostatní a teď se stejně podezíravě zadívala na mě. „To kouzlo, cos použila. Bylo to… La Main de la Mort?“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519326
Měla pravdu, bylo to La Main de la Mort. Zřejmě někdy dělala francouzštinu, tedy pokud rovnou nebyla vychovaná bilingvně. Ostatně tohle kouzlo není těžké poznat; trojslovných zabijáckých kouzel zase tak moc není. Na tomhle nejsou obtížná slova, ale něco jiného. Při sesílání je potřeba opravdu hodně toho je ne sais quoi, kterým se obvykle francouzská kouzla vyznačují. Musíte je umět jen tak bezstarostně a bez námahy odpinknout. Jenže když v La Main de la Mort uděláte sebemenší chybu, zabije místo vašeho cíle vás, a tak si velice málo lidí připadá dost bezstarostně, aby ho vyzkoušeli. Ledaže v té chvíli jsou v nitru chřtána a smrt jim připadá jako docela přijatelný výsledek. Kromě toho musíte být schopni nechat sebou projít opravdu šílené množství many bez nejmenší námahy, což je dost obtížné pro většinu těch, kdo nejsou předurčeni stát se temnou černokněžnickou královnou a tak podobně. „Najdi si to sama, když to chceš vědět,“ uchýlila jsem se k další hrubosti a řítila jsem se od nich pryč směrem ke schodům tak rychle, jak jsem mohla. Ale tou dobou už na mě zíral dokonce i Ravi. V té chvíli nepotřebovali ani transmutaci hmoty k pochopení, že v sobě mám něco velkého a znepokojivého. Když jsem přišla při obědě do jídelny, zahlédla jsem, jak se Liesel zastavila u newyorského stolu a promluvila s Magnusem a jak on gestem nařídil pár svým poskokům, aby se posunuli a uvolnili jí místo vedle něj. „Tak, a jsem v háji,“ řekla jsem Aadhye a Liou stručně, jen jsem došla k našemu stolu a sedla si. A v tom jsem měla naprostou pravdu.
102 Ukázka elektronické knihy