možnosti vypracovat se tvrdou prací. Evropský skepticismus ohledně individuální snahy, spolu s menší tolerancí nerovnosti, naopak možnost růstu podceňuje. Tato tendence nahlížet svět optikou našich ideálů a očekávání osvětluje, jak může být meritokratický příslib pro voliče z dělnické i střední třídy demoralizující, dokonce pokořující. Na první pohled se to možná zdá nepochopitelné. Kdo by mohl odmítnout návrhy, jež se snaží bořit bariéry, vytvářet spravedlivé podmínky a zlepšovat příležitosti ke vzdělání tak, aby každý, nejenom ti od narození privilegovaní, měl šanci realizovat svůj americký sen? Cožpak by rétorika vzestupu nebyla atraktivní pro voliče dělnické a střední třídy, které by profitovaly právě z příležitostí ke vzdělání, odborné přípravy, péče o dítě, mateřské dovolené a dalších návrhů, které liberálové a progresivní strany navrhovaly? Ne nutně. V roce 2016, kdy už se jasně projevil hrozivý dopad globalizace na běžné pracující, s sebou rétorika vzestupu v podání liberálních elit nesla jeden nepříjemný fakt. I tváří v tvář rostoucí nerovnosti trvala na tom, že si za svůj úděl můžeme sami a že si tedy zasluhujeme úspěchy či smůlu, které nás v životě potkají. Tento způsob chápání nerovnosti podněcoval meritokratickou aroganci. Posiloval víru, že ti, kteří sklízí ovoce globalizace, si svůj přebytek zasloužili, zatímco ostatní si zasluhovali třít bídu s nouzí. Obamův ekonomický poradce Larry Summers to vyjádřil bez obalu: „Jednou z výzev dnešní společnosti je fakt, že pravda je jistý druh destabilizátoru. Jedním z důvodů rostoucí nerovnosti v naší společnosti je pravděpodobně to, že se s lidmi více zachází tak, jak by se s nimi zacházet mělo.“145 Na obranu rétoriky vzestupu by někdo mohl uvést, že popisuje příležitost soutěžit za rovných podmínek coby ideál hodný naplnění, nikoli jako skutečnost platnou ve světě, v němž žijeme. Jenomže zásluha obvykle zachází dál. Začíná jako ideál, ale pak sklouzne k tvrzení o tom, jak to chodí.
145
Summers, citováno z knihy Rona Suskinda: Confidence Men: Wall Street, Washington, and the Education of a President, New York: Harper 2011, s. 197.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519149