DEVÁTÁ KAPITOLA Poté co se Wallaceovi a jejich hosté odebrali do svých pokojů, zazvonil si Hargreave pro Lucase, aby mu pomohl s odstrojením na noc. Organizace večeře Lucase vlastně bavila. Vyžadovala důsledné plánování, strategii a postřeh a byl tedy na svůj výkon i práci ostatních sloužících patřičně hrdý. Všechno šlapalo jako hodinky. Zato z představy, že má obsluhovat Hargreavea, se mu dělalo zle. Věděl totiž, že žádný opravdový džentlmen nepřijede bez ohlášení strávit noc v cizím domě. Navíc se mu vůbec nelíbilo, jak se ten chlap točí kolem slečny Wallaceové. Zhluboka se nadechl, než zaklepal Hargreaveovi na dveře pokoje. „Vstupte,“ ozvalo se příkrým tónem. Hargreave seděl rozvalený v křesle, sklenku whisky v ruce. Beze slova natáhl k Lucasovi nohu a čekal, až mu sundá botu. K Lucasovu znechucení si nechal stáhnout i ponožku. „Noční prádlo mám tamhle v kufru,“ ukázal Hargreave rukou. „Moc to tam nerozházejte. Měli bychom tu zůstat jenom zhruba den a můj sluha si na balení dal záležet. Nesnáším pomačkané oblečení.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519133
Úkryt na Vysočině
Lucas okamžitě dostal chuť mu všechno v kufru zmuchlat. Místo toho opatrně prošel Hargreaveovy věci, až našel noční košili. Položil ji na postel. Hargreave vstal – což byl patrně signál pro Lucase, aby mu pomohl z kabátu a vesty. „Řekněte mi něco o zdejší rodině,“ vybídl Hargreave Lucase, zatímco mu rozepínal vestu. „Jdou o nich různé zvěsti.“ „Zvěsti?“ odvětil Lucas pokud možno nezúčastněným tónem. Ten chlap přece nemohl čekat, že mu majordomus bude vykládat klepy o svých zaměstnavatelích. Hargreave zvedl bradu, aby mu Lucas mohl povolit vázanku, a potom ruce, aby mu sundal košili. „Říká se, že Dunburn je v podstatě žebrák.“ Šel k umyvadlu, opláchl si obličej a čekal, až mu Lucas podá ručník. „Prý se topí v dluzích.“ „Nemám důvod domnívat se, že má baron větší dluhy,“ namítl Lucas a ručník mu po krátkém zaváhání podal. „Koneckonců si mě baron najal.“ Hargreave si otřel obličej. „Co víte o jeho dceři?“ chtěl vědět. Lucas se naježil. Nechápal, kam svou otázkou Hargreave míří. „Baron má dcery dvě.“ „Samozřejmě mám na mysli Mairi Wallaceovou,“ zasmál se Hargreave. „I když ta mladší má jiskru. Jednou z ní bude pěkná dračice, ale je potřeba pár let si počkat. Starší sestra má věk.“ Lucas nechápal, o čem je řeč. Pak mu došlo, že Hargreave možná uvažuje o sňatku. Nebyl pro slečnu Wallaceovou dost dobrý – ačkoli za daných okolností mohl být mladší syn hraběte dobrou partií. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519133
Diane Gastonová
Lucas se při té představě otřásl. „Z toho, co vím, je slečna Wallaceová příjemná mladá dáma,“ řekl a podal Hargreaveovi jeho noční úbor. Hargreave si jej vzal a zazubil se. „A není ošklivá,“ řekl. Lucas zaťal ruce v pěst. Měl chuť toho chlapa uškrtit za to, jak si bere slečnu Wallaceovou do úst. Noční košili si naštěstí Hargreave oblékl sám. Posadil se zpátky do křesla a nalil si další skleničku whisky. Lucas posbíral jeho odložené oblečení a boty. „Budete si přát ještě něco, pane?“ zeptal se. Hargreave zvedl lahev s whisky a zkontroloval její obsah. „Ne, tohle asi bude stačit,“ řekl. „Můžete jít.“ Lucas se škrobeně uklonil. „Dobře, pane.“ Odmítal mu popřát dobrou noc. Z Hargreaveova pokoje vyšel zcela znechucený. Jeho chování bylo odporné. Rázně otevřel dveře vedoucí na schodiště pro služebnictvo. „Jejda!“ Niven uskočil a přitiskl si ruku na srdce. „Vy jste mě vyděsil!“ Lucas se zamračil. „Co tady zatraceně děláte, Nivene?“ zeptal se. „Čekám na vás, přece,“ odpověděl Niven živě. „Proč?“ Lucas se vydal dolů po schodech. Niven ho následoval. „Umírám zvědavostí! Dost mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že jste majordomus. Jak se to stalo?“ „Dobrovolně jsem se přihlásil.“ „Proč?“ Niven se zarazil. „Mimochodem je skvělé, že jste se tak uzdravil,“ dodal. „Děkuji,“ řekl Lucas. Měl sto chutí zavřít se ve svém pokoji s lahví whisky jako Hargreave. 100 Ukázka elektronické knihy