DEVÁTÁ KAPITOLA Poté co se Wallaceovi a jejich hosté odebrali do svých pokojů, zazvonil si Hargreave pro Lucase, aby mu pomohl s odstrojením na noc. Organizace večeře Lucase vlastně bavila. Vyžadovala důsledné plánování, strategii a postřeh a byl tedy na svůj výkon i práci ostatních sloužících patřičně hrdý. Všechno šlapalo jako hodinky. Zato z představy, že má obsluhovat Hargreavea, se mu dělalo zle. Věděl totiž, že žádný opravdový džentlmen nepřijede bez ohlášení strávit noc v cizím domě. Navíc se mu vůbec nelíbilo, jak se ten chlap točí kolem slečny Wallaceové. Zhluboka se nadechl, než zaklepal Hargreaveovi na dveře pokoje. „Vstupte,“ ozvalo se příkrým tónem. Hargreave seděl rozvalený v křesle, sklenku whisky v ruce. Beze slova natáhl k Lucasovi nohu a čekal, až mu sundá botu. K Lucasovu znechucení si nechal stáhnout i ponožku. „Noční prádlo mám tamhle v kufru,“ ukázal Hargreave rukou. „Moc to tam nerozházejte. Měli bychom tu zůstat jenom zhruba den a můj sluha si na balení dal záležet. Nesnáším pomačkané oblečení.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519133