Melanie Milburneová
slova vypadla z úst, jako by měla sebevědomí na rozdávání. Zahrávala si a riskovala, že ji Mack odmítne, nikdy by si však neodpustila, kdyby si nechala tuto příležitost proklouznout mezi prsty. Byla s ním sama, naprosto a dočista sama. Taková šance se jí už možná nikdy nenaskytne. Tak proč by neměla odvážně a otevřeně přiznat, co chce? Mack si promnul obličej. „Elspeth, měl jsem za to, že jsme tuto diskusi už uzavřeli.“ „Ne, Macku. Diskuse je rozhovor, při němž dva lidé vyjádří svůj názor a navzájem si ho vyslechnou a vezmou v úvahu.“ Elspeth k němu došla. „Řekl jsi mi, co jsi mi chtěl říct, aniž by sis vyslechl, co chci já.“ Zadíval se jí do očí. „A co tedy chceš?“ Elspeth k němu přistoupila a položila mu dlaně na pevnou hradbu jeho hrudi. Ostře se nadechl a trhl sebou, jako by mu tělem projel elektrický výboj. Stejný výboj, jaký zmítal i jejím tělem, jež palčivě vnímalo Mackovu blízkost. „Myslím, že moc dobře víš, co chci. A myslím také, že to chceš stejně jako já.“ Mack ji chytil za boky a přitáhl si ji k sobě. „Nepůsobíš na mě jako žena, která by stála o nezávazné vztahy. A nic jiného ti právě teď nabídnout nemůžu.“ Elspeth ho objala kolem krku a zabořila mu prsty do větrem rozcuchaných vlasů. Voněl lesem – svěže, divoce, nezkrotně. Zadívala se mu na pevně stisknuté rty. „Co kdybych ti řekla, že právě teď ani o nic jiného nestojím?“ Jednou rukou jí nadzvedl bradu a zkoumavě na ni pohlédl. „Jsi si tím naprosto jistá? Mohla bys toho ráno litovat.“ Elspeth se přitiskla k jeho jako skála pevnému 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519090